editorial Adama Borziče

Milí čtenáři Tvaru,

je tu nový rok, dramatickou třináctku vystřídala mírnější čtrnáctka, která v tarotové symbolice vyjadřuje mystérium smíření protikladů. A s novým rokem je tu i nový Tvar v novém kabátci, který vytvořil Tomáš Krejča. Nynější Tvar je vzdušnější a prostší. Současně, protože neholdujeme novotám za každou cenu a tuto novověkou mánii máme za poněkud diskutabilní, v lecčems navazujeme na předchozí ročník. Především budeme pokračovat v koncepci otevřeného a dynamického periodika, které literaturu pojímá a nalézá v nečekaných sousedstvích.   

Naší evropské kultuře ovšem neučarovala pouze novost (tato honba je vlastně sekularizací křesťanské eschatologie s jejím důrazem na budoucí), ale také potřeba posouvání hranic a překonávání nejrůznějších tabu. Tabu původně vyjadřovalo zákaz posvátného rázu a jeho překročení představovalo transgresivní akt nedozírných následků. Téma tabu provází spletenec otázek, protože existují hranice, které je dobré překročit, a existují hranice, které je dobré dodržet. Že ani po postmoderně nejsme s otázkou tabu hotovi, ukazují i kauzy z loňského roku, ať už se jedná o „facku“ nebo o rapera Řezníka, jehož nechutná videa cynicky pojednávají násilí na ženách nebo bezdomovcích. Zdá se, že s opakováním floskulí o svobodě projevu si nevystačíme, současně vždy existuje možnost, že na základě oprávněného odporu napadne nějakého chytráka cenzurovat i vážná umělecká díla. I proto jsme položili vybraným autorkám a autorům otázku po tabu ve společnosti a poezii. Osobně nemám v této věci jasno, i v tomto případě dávám přednost ontologii otázky – namáhavému otevřenému horizontu.

Zato zobrazování erotiky v našem pornografickém věku tabu opravdu není. Současně si již delší dobu kladu otázku, zda všudypřítomná mediální sexualita vlastně nezakrývá skutečnost, že jsme dost puritánská epocha. Souhlasím s Kateřinou Rudčenkovou, když v hlavním rozhovoru čísla říká, že erotismus nás dráždí v literatuře i životě, protože „je to přitažlivá, velkolepá a zároveň problematická oblast života. A od něj neoddělitelná“. I proto má první letošní číslo Tvaru poněkud erotický nádech.

S předělem času přichází i loučení. A tak se loučíme s některými rubrikami: končí mezi jiným letitá Čistička, jejímž důstojným nástupcem bude Zápisník Václava Kahudy, z něhož mám obrovskou radost. (Čtenáře Patrika Linharta ovšem hnedle spěchám upokojit, že náš divoký Seveřan pro Tvar připravuje rubriku novou, která započne svoji životní dráhu od druhého čísla.)

Přeji vám za celou redakci pokojný a smysluplný rok 2014!

Adam Borzič