editorial Adama Borziče

Milí čtenáři Tvaru,

tak jako posledně, i tentokrát zamířím na území události probíhající za bezprostředními hranicemi Tvaru. (Ovšem jak vidno již delší dobu, v našem obtýdeníku do sebe vnější a vnitřní plynule přechází.) Abychom však mohli k této události dospět, je třeba se vrátit v čase, oprášit několik zažloutlých stránek. Bylo to právě na stránkách našeho periodika, v prvním lednovém čísle roku 2013, kdy Tvar poprvé vyšel z dílny nové redakce: kritik Karel Piorecký si postěžoval na problematičnost stávajících spisovatelských organizací – zvláště na nefunkčnost Obce spisovatelů. Jeho pamflet tehdy vyvolal značný ohlas. Postupně se začaly objevovat další kritické hlasy, sílilo přesvědčení, že stávající stav, kdy autory veřejně prezentuje Obec v tak otřesné podobě, je nadále neudržitelný. Stále častěji se začalo volat po ustavení nové – funkční a smysluplné – profesní organizace, která by skutečně hájila zájmy spisovatelů a artikulovala jejich postoje veřejnosti. Organizace, která by společnosti dokázala představit literaturu nikoli jako obskurní koníček bledolících podivínů s leknínem na klopě nebo rozšafných strýců, kteří tu a tam brkem cosi kamsi zapíší (zřejmě nedejbože na nějakou zadnici), ale jako trvalou a nezbytnou součást civilizace a kultury, jako umění, bez něhož sotva existuje jakákoli národní či regionální identita – a především jako projev ducha, bez něhož je lidství neúplné a postrádá podstatný rozměr. Organizace, která by dokázala spisovatele reálně zaštítit, postarat se o jeho právo – jelikož leckdy je na oné pomyslné ose knižního trhu autor až na posledním místě. Která by začínajícím autorům uměla poskytnout odborné zázemí. Která by dokázala vyjednávat se státními a evropskými institucemi. Organizace, která by se nebála vyjadřovat ke společenským otázkám.

Předminulý týden, 22. listopadu vznikla v Praze, v Café Neustadt nová profesní organizace: Asociace spisovatelů. Na její přípravné fázi se podíleli především prozaikové, mezi nimiž je zvláště třeba jmenovat Petru Hůlovou, Jana Němce, Tomáše Zmeškala, Janu Šrámkovou či Emila Hakla. Na samotné založení pak byli pozváni i básníci. Na historicky prvním setkání tak asociace vznikla, zvolila výbor, schválila stanovy a v současnosti postupuje k právnímu ukotvení, které zřejmě nadělí až leden. Za svého předsedu si výbor zvolil prozaika Jana Němce. Jsa také členem tohoto výboru, vidím, jak se asociace v těchto dnech a týdnech doslova rodí, energicky a současně s rozmyslem. Splní ona očekávání, která jsou spojena s potřebou funkční organizace? Na to v současnosti jistě nelze odpovědět, její program se ale s oněmi mnou zmíněnými očekáváními kryje. Zda se ho podaří naplnit, nyní záleží na nás – na českých spisovatelkách a spisovatelích.

Přeji vám inspirativní četbu.
 

Adam Borzič