editorial Adama Borziče

Milí čtenáři Tvaru,

tento editorial vzniká den před 17. listopadem, kdy si připomínáme 25 let od sametové revoluce. Čtvrt století demokracie v naší zemi si věru zaslouží připomenutí. K tomuto výročí lze v zásadě přistoupit dvěma způsoby: první, nazvěme jej oslavným, ve veřejném mediálním prostoru převládá. Je tu ale ještě přístup druhý: kontemplativní. Jistě, oslavy k životu patří, dokonce mám dojem, že naše sekulární společnost jich má málo. Nabízí se však otázka, zda právě výročí sametové revoluce je onou událostí, které si zaslouží billboardy, festivaly svobody a všelijaké další mediální kejkle. Zdá se mi, že i čtvrt století od nastolení demokracie nám stále uniká, že rozdíl mezi demokracií a totalitně orientovanými systémy spočívá v tom, že demokracie je systém, který musí sám sebe vždy znovu kriticky zkoumat a reflektovat. Sebe-zpochybňování, zkoumání svých pozic a postojů ve světle druhého je pro demokrata nutné (a je lhostejno, zda je demokratem sociálním, liberálním nebo křesťanským – ať uvedeme tradiční demokratické směry). Jeho světonázor je z podstaty vždy otevřený – nemá záda krytá tak pevnou ideologickou tvrzí, neboť připouští postoj druhého. Zdá se mi, že to se u nás, v zemi hysterických volebních kampaní na život a na smrt, příliš nevnímá.

Prvním plodem naší sametové kontemplace by měly být otázky: Jsem skutečně demokrat? Přijímám svobodu druhých? Nebo je to jen heslo, kterým maskuji vlastní ekonomické zájmy? Od těch se pak můžeme dobrat k otázkám dalším: V jakém stavu se naše demokracie ocitla – a to i v celosvětovém kontextu? Co ji dnes ohrožuje? Fašismus? Vláda kapitálu? Oligarchie? Vyprázdnění? Mediální kontrola? Nerovnost? A konečně, třetím výtěžkem naší kontemplace nechť je věnec otázek, jenž nás vrací přímo k listopadovému příběhu: Byla tato revoluce naplněna? Nebo byla naplněna jen částečně? Anebo byla dokonce ukradena? Étos sametu byl humanistický: praporem revoluce bylo nenásilí, dominantními hodnotami lidskost a svoboda – po mafiánských korupčních kartelech a prohlubující se sociální nerovnosti se v Listopadu jistěže nevolalo… Ano, stala se z nás běžná demokratická země, integrovaná do evropských i transatlantických struktur, jejíž ekonomický systém je sociálnější verzí globálního kapitalismu… Ale Listopad 89 měl v sobě ještě jiný rozměr – za vzepětím společenské aktivity, za probuzením občanského vědomí prosvítal sen o skutečně humánní společnosti, který býval v našich dějinách opakovaně zadušován. V tomto smyslu by bylo dobré se dnes k Sametu vrátit – neurotické projevy díků Revoluci a okázalý antikomunismus smysl listopadové revoluce jen zatemňují.

Přeji vám rozjímavé čtení.
 

Adam Borzič