editorial Adama Borziče

7. 2. 2014

Milí čtenáři Tvaru,

rozhovor je vždy ošemetná záležitost, a odehrává-li se před okem veřejnosti, pak to platí dvojnásob. Jeho ostny raší – troufněme si říci – z metafyzických kořenů. Podle personalistických filosofů je dialog matricí skutečnosti – dle Goetha je „živou rosou“, alchymickou sloučeninou protikladů par excelence. V rozhovoru probíhá setkání – interpersonalita je přesah, radikální zjevení neznámého – druhý mě vybízí k odpovědi. Samozřejmě ne každý rozhovor naplní svoji potenci beze zbytku, ale v každém se přítomnost já a ty nějak zableskne.

Z rozhovorů pro jakákoliv média, ať se pohybuji na kterékoli straně barikády, mám vždy odcizující pocit vůči výchozí situaci, kterou je dia­log dvou živých lidí. Možná je to proto, že veřejné rozhovory prostě „neumím“. Těžko říci. Jsem ale rád, že někdy se na stránkách Tvaru odehraje setkání, kterému ani možnost zcizení neubírá na živosti a soubytí. Takový je i rozhovor Václava Kahudy s Emilem Haklem v tomto čísle. Oba spisovatelé měli ztíženou pozici, možná paradoxně proto, že jsou mnoho let blízcí přátelé. Aby je příkop intimity nezcizil před intencio­nálně přítomným publikem, využili mnohé lsti, které známe i neznáme z jejich děl. Vznikl tak hýřivě svěží dialog, jehož integrální součástí je i reflexe nesnadnosti takovéhoto počínání. Současně při všech nadlehčených gestech a piruetách promyšleného smíchu je očividné, že diagnóza světa, na níž se při všech odlišnostech shodují, není věru moc veselá.

Zvýšená kritičnost vůči společnosti, v níž žijeme, a konkrétní podobě naší polistopadové reality (prošlé utopií pravdy a lásky) se někdy přisuzuje pouze mladší generaci. Hakl i Kahuda jsou evidentně stále mladí. Žijeme opět v pozdní době, čteme. A někde vespod: vy ještě věříte pohádkám? – zlověstně šeptají naši zaklínači. Cosi je u konce s dechem. Žijeme pohřební slavností, jejíž slavné finále ze strachu před neznámým novým odkládáme. (Snad patří k zralosti – ach, vy maliny v medvědích tlapách, co o vaší rozkoši zítřejší hvězdy vypoví – ostře nazírat nepravdu bez ideologické tíže a zbytečného patosu, a ještě žít a psát.)

Končí-li svět, jak ho známe, a my tápeme v soumračnu nevědění, bylo by mylné si myslet, že ze tmy vede jiná cesta než rozhovor živých. A konečně, co jiného je literatura než rozhovor na jiné vlnové délce.
 

Adam Borzič 
 

 

Vybrané články z této rubriky:

Aktuálně

Le web est mort, vive le web!

od konce září máme nové internetové stránky. Najdete je na nezměněné adrese www.itvar.cz. Plus twitterový profil a podobné vymoženosti, ach jo...

Léto!

Milí čtenáři, přejeme vám krásné a poklidné prázdniny a v měsíci září se těšíme opět nashledanou. Čtrnácté číslo vyjde ve čtvrtek 10. září.

Anna Barkovová: ***

v překladu Radky Rubilinové

otevřený dopis Tomáše Čady premiérovi vlády ČR Bohuslavu Sobotkovi

k Tomášovu stanovisku se připojuje i náš časopis

Poslední předprázdninové číslo Tvaru vyjde ve čtvrtek 25. června

Milí čtenáři, třináctka je baže šťastné číslo! „Přepis přítomnosti“ obnažil si nejen paže a duní vesmírem & pod peřinou funí: Spisovatelé se sjeli lajnou slov!!! Je literatura páže, nebo král?!? A co káže?!? Černé na bílém?!? Dražé projevů?!? Tu chválou, tu kvílem?!? — A do toho Točité věty a Život za životem… Item ibidem složité světy & chorobné květy básníkova psaní… Že na vás jde spaní? To nevadí. V Zuckerbergově arestu vám Frau Cukrblik ráda poradí: „Dejte si na fejs selfie s Husem Janem!“ Žít je tak krásné, dokud nevyvanem…

Pište pro Včelku

Rádi píšete dětské příběhy? Nebo je máte už v šuplíku? Jste začínající autor nebo autorka? Server Včelka.cz spotřebuje spoustu textů...
 
Registrace
 

Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 30. ročník

Tvar, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
tel.: 234 612 398, 234 612 399
redakce@itvar.cz
Webdesign a webhosting Saturn-Toya s.r.o.
Hledaný výraz