Milí čtenáři Tvaru,
vedle mého editorialu naleznete oznámení o literární soutěži o nejlepší povídku roku 2014 na téma „Chudoba“. Proč jsme zvolili tohle prastaré, masivně znějící téma? Předně proto, že je nanejvýš živé. Podle oficiálních statistik má naše země v porovnání se zbytkem Evropské unie nejméně „chudých“; podle týchž statistik se ovšem této hranici blíží bohužel stále větší počet obyvatel. K naléhavosti tématu je pak třeba přičíst i narůstající prekarizaci – nekvalitní a nestabilní pracovní úvazky bez zajištění sociálních práv, problémy sociálně vyloučených lokalit, jejichž plodem je i růst rasismu, politického extremismu a poptávka po autoritativních řešeních. Chudoba tak rozhodně není záležitostí minulosti. Ale hlavně je tu otázka literární. V minulosti představovala sociální témata významnou součást literární tradice – dnes jako by se po dílech, jež je reflektují, slehla zem. Takřka nekonečné debaty o angažovanosti sice ukázaly, že společenská témata jsou „ve vzduchu“, leč konkrétních děl se jaksi nedostává. Tak trochu jsme se v Tvaru rozhodli riskovat: najdou se autoři, pro které bude přitažlivé zpracovat téma chudoby? Je možné psát dnes o chudobě, aniž bychom rovnou upadali do sentimentálních či ideologických pastí? Jak o ní dnes psát? Nuže, milí autoři, pište...
Druhou část tohoto editorialu bych rád věnoval tragickému osudu íránského básníka Hashema Shaabaniho (1982–2014), který byl před měsícem ve své zemi popraven za své občanské postoje. Shaabani patřil k arabské menšině žijící v Íránu a aktivně se zabýval kulturou a občanskými právy svého etnika. Spolu s dalšími aktivisty byl zatčen a obviněn z tzv. války proti Bohu (Moharebeh), respektive z vazeb na teroristy. V lednu byl oběšen spolu se svým kolegou Hadimem Rashedim. Oba muži se bránili, že byli pouze členy kulturního institutu Al-Hiwar (Dialog), která se věnuje podpoře arabské literatury a umění v Íránu. Drewery Dyke, specialista na lidská práva v Íránu z Amnesty Inernational, řekl londýnskému Guardianu, že „popravu Hashema Shabbaniho nelze oddělit od jeho role učitele na univerzitě Ahwazi a básníka, postavy, která se pokusila rozvíjet nezávisle smýšlející menšinovou kulturu v těžkých podmínkách.“ Podle mezinárodních lidskoprávních organizací byl proces s oběma muži „travestií práva a spravedlnosti“. Shabbani byl donucen k veřejnému doznání, že byl terorista. Popravu podepsal i prezident Rouhani, který je v rámci teokratického režimu považován za liberála. Pronásledování a popravy politických a kulturních oponentů režimu tak v Íránu nekončí.
Čest památce obou popravených!
Adam Borzič
Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 35. ročník