Bohorovné horory

27. 2. 2014
foto archiv autora

Marný červ v malině 

Být obydlen rudou hmotou bez krve – to už jsem vícekrát zažil zas (ten-anti-testosteron!). ale jako člověk řečený červ – nemám takovou teď zkušenost – ani víru v ní. proto si tu netoužím vyhřeznout níž – ani neobávám se prohloubit na vrchol. nevím vlastně – je co v zoufalství – v či pokoji. rub i líc! necítím ti vlastně vůbec nic – co by něco znamenalo. žiji v žaláři larvy – která vymezuje dalším se žalářem žel – své hmoty malinové kol. klím! slastně kusadly nasávám onu božskou manu bez citu. cintám! ani sem v bezpečí – ani tam ohrožen. možná jsem uštvaný predátor – lovná možná že by zvěř? nevnímám holou onoho takovou existenci tu okolo – kterou jsem sic nasycen. než plod okolo uhnije mě. co omylem si počnu s tím? běsy ses zase tak (samo-slibný!). ach! bulvy proč máš sotva na krajíčku. netřeba se přít proto se mnou – než zařvu třeba. aniž cítil bych se člověčinou si věčně. setrvám jen než se něco setne – a potom si ihned pominu. alou! žádná už smysluplná si smrt – se kterou se musíte vyrovnat vy. pro mě neznamená než vůbec nic. ani nepomůže mně pochopit váš tak rafinovaný svět – vědět (že-živ-žel!). z hluboka žil. sis sakra kdosi zas přihnul. co jste to vlastně za tvory? vy živořiví ze samých si myšlenek! než přerostou přes hlavu vám – a zadusí fakty  vlastních definic světů jasně. světlicemi sic přízraků všech šlehaných za pravého poledne. proti tmě ach marno tak neidentifikovatelné smrti (nedej-lože!) – že bych vám ho zazlíval. mé já se ale v bytí cítí – nepočato spíše v kukle. tam to vítězím nad tvarem. aniž bych tím vědomě – cokoliv učinil. já jako čili červ nebo též – jako že by malina (to- samé-opačně!). aby taky ne. jsem jenom někdy – a jindy zas něco jiné ,

 

 

Prahy-půdy-pra-původ-ních 

Párkrát byl jsem (sem-tam!) – prám i Noe. litry moří všech nesu si v sobě – samu sůl. leckdo by řek – to se pochčiju. ach! takové vlhko – a já si plesnivím. sotva jsem sáhnul na stěžeň – jsem stěží (plachtou-arch-andělskou-v-hlubinách- vířících-kopřiv!) už. sešlehán do ruda (ani-ryba-ani-rak!) – protože říká se – že rybí paměť trvá sotva tři vteřiny. nač tedy ten křik? bez bouří! houpá se jak šibeniční vlna (na-hladu-hladinách!) – ta samá písma co se ve zraku tvém mrcasí. už byl jsem vším – a stále prahnu! vzhůru je důl na dohled (pán-hub-se-mnou!). zase  se pohřbí – hrb s křížem. jak s hrudí se hřbitovem v tvém se nadechnout – a po-hnout tím hroby? čím je urna bez nádoby? bůh už není pán! suším se jako svůj pláč – sněden zaživa. selhal jsi zase ze slechu – čenicháním smyslů těch obětován. snoubit se s bránou pekel – tak ohořelý anděl se nevyplácí. být tak aspoň teda ledem nebe vlečný – věčnu pro nářek. tak moc – až jsi na to pokaždé sám. místo chleba lámat bytostné údy – abys na tom setrval. co chce se dál? vzpouzí se na jeho vůli – s těmi pouty svobodně! na tomhle světě nikdy žádný nechodil pán po vodě – ale pouze po vratkých – suchých hrobech. cha, chá! už se viklá – z boží vůle zub. hniloba kam dohlédnu! nenechá nikoho na pochybách – o co tady vůbec všemu jde. masakrovat svět tento hroudami bytostí – tutlat tlupy tu. tlampat pochybnou spásu těm – s kterými  se smrt nestřásá – jak cynické rajské plody. kdo by se do toho všeho nezakousl? buďme rádi – že možné je aspoň na chvíli tu zemřít. vydechnout život – aby konečně něco znamenal. dudlat tak místo boha – prvotního všeho třesk (třesky-plesk!). potom taky planě plkat o tom – co se ti ekluje. a nepřitakat přitom ani k tomu. leckdo by řek – naser si. netřeba ale údů ke zlomu takového údělu. už žádná nikde sudba se všemi nestojí – ani bez nich nepadá (mimo-samo-svorný-prostor-sil!). místo své slané síly setřen přesto – slzným jsi pomazán. takový jsem tedy – z děloh těch předem tuhých – sotva nesmrtelný plod. jenom jako přízrak neoblomný (pra-průvan-na-pra-hu!) před kterým ihned slehne se i (o-pra-vdového-pra-ch!) nach na tvářích , 

  

Para romance (na notu Erbena) 

Již jedenáctá odbila a lampa co svítí si – ta nikdy vůbec nebyla. hola hou! myšlenky kostrbatých uhranuly – planého předem nářku (tento-nonc-masový-hrob!). buchy – buch! pohřební košile má bílá – černá červů mých se hýbá. ještě živná že půda pouhá – sněží na smrt. hoj tak směle se na onen svět – že zdejší nám snad zajídá. na této osvícenecké zabíjačce – jsou nás plné necky. nože se (bo-že-že-by!) – tak nebojácně lesknou – za strachu modlitebního chroptění kol – ztěžka že kamení. skok a skok! odkud přišly rituální ruce všechny – ty tak vražedné? tupým těch stádem spásané spásy jsou – až na hlínu na hrudích mých. míchá se lektvar z hadích mích. co s tím (vadí-nevadí?). to co je – přikládá se stále pod kotel! nás než se spaří – svině štětinaté všech vin. ó nebude už třeba těch osvobozujících ostří – nebeských řezníků. co na tom záleží – že žilo se stále a stále jenom na zabití – že poskládal ses znova a znova ze smrtí samých? ach! andělů odnikud padlých na tento posvícenský stůl – jsou hejna. tu jejich brky zdobí se hojně kdejaké pomíjivé husy – i všelijaké ty pomyslné slepice – těchto posledních sakrálních chvil (che-rubín!). ta kanibalská hostina něco možná znamená – pro boha tak akorát umolousaného se zploditele – i boha asi tak usopleného si lidojeda. obojetná šelma jest – nad stoly z nás hoduje! tys už skoro uvěřil – že hlady sytý (bos-obutý!) nechá tě na-   pospas psům těm snad milosrdně pod stolem. kdo řek to – buď si svým osudem – i když nevyjeden nikdy? je já – ti věčným jedem! to ti snad v hrtanu tak rohatě lahodí groš jidášský? samá synonyma posmrtné zrady zadrápnout se tady aspoň mrtvý (zuby-nehty!). žel dokud osoby z nás se skloňují – i slova tato nesmrtelná svá jenom slabikují pády. kam bys rád ses tedy mocnou tou mantrou vydrápal? po propastných zádech cosi chřestí zase – nebetyčnými řetězy hadích sil! sic nemá to šťávu – ve jménu toho hovězího i vepřového masa z nás – se neumírá. zdálo se nám snad o hadu tom dohadovatelném? jsme krmelec pouhý umrlců všech do záhuby – aby přežili ten věčný kříž na hrobech rohatých. budiž tedy hrobovému i nebi – navěky tato lehká zem ,

,

 

 

Robert Janda, nar. 1966 v Plzni, kde též žije. Věnuje se experimentální poezii ve spojení slova, hlasu a zvuku. Publikoval v časopisech Iniciály, Tvar, Souvislosti, Psí víno... Jeho tvorba je zastoupena v antologiích Krajiny milosti (Karmelitánské nakl., 1994), Ryby katedrál (Petrov, 2002), Soví let (Protis, 2009), Nejlepší české básně 2010 (Host, 2010). Vydal několik básnických sbírek: Za sedmero zain (Krásné nakl., 1991), Parapoesie (Krásné nakl., 1993), Zbla (redakce Pakáž, 1994), Nultá táhla (Protis, 1994), Utrum éther (Krásné nakl., 1997), Mu (soukromý tisk, 2010), Omamné odéry (Krásné nakl., 2012). Uvedená ukázka pochází z rukopisných básní v próze s názvem Bohorovné horory, na kterých autor momentálně pracuje.

 

Vybrané články z této rubriky:

Aktuálně

Le web est mort, vive le web!

od konce září máme nové internetové stránky. Najdete je na nezměněné adrese www.itvar.cz. Plus twitterový profil a podobné vymoženosti, ach jo...

Léto!

Milí čtenáři, přejeme vám krásné a poklidné prázdniny a v měsíci září se těšíme opět nashledanou. Čtrnácté číslo vyjde ve čtvrtek 10. září.

Anna Barkovová: ***

v překladu Radky Rubilinové

otevřený dopis Tomáše Čady premiérovi vlády ČR Bohuslavu Sobotkovi

k Tomášovu stanovisku se připojuje i náš časopis

Poslední předprázdninové číslo Tvaru vyjde ve čtvrtek 25. června

Milí čtenáři, třináctka je baže šťastné číslo! „Přepis přítomnosti“ obnažil si nejen paže a duní vesmírem & pod peřinou funí: Spisovatelé se sjeli lajnou slov!!! Je literatura páže, nebo král?!? A co káže?!? Černé na bílém?!? Dražé projevů?!? Tu chválou, tu kvílem?!? — A do toho Točité věty a Život za životem… Item ibidem složité světy & chorobné květy básníkova psaní… Že na vás jde spaní? To nevadí. V Zuckerbergově arestu vám Frau Cukrblik ráda poradí: „Dejte si na fejs selfie s Husem Janem!“ Žít je tak krásné, dokud nevyvanem…

Pište pro Včelku

Rádi píšete dětské příběhy? Nebo je máte už v šuplíku? Jste začínající autor nebo autorka? Server Včelka.cz spotřebuje spoustu textů...
 
Registrace
 

Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 31. ročník

Tvar, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
tel.: 234 612 398, 234 612 399
redakce@itvar.cz
Webdesign a webhosting Saturn-Toya s.r.o.
Hledaný výraz