editorial Adama Borziče

Milí čtenáři Tvaru,

je sobota, píši editorial a někteří moji židovští přátelé slaví šabat. Když jsem pobýval v Izraeli, tak jsem šabatová rána miloval – svět se propadal do ticha, všechno ustalo a stvoření se zmocňoval mír… Páté číslo věnujeme současné izraelské literatuře a židovským ozvěnám. Bývám ve svých editorialech osobní a budu i tentokrát. Nezapřu před vámi, že jsem s židovskou kulturou a myšlením celoživotně spojený a že mě s mnohými praktikujícími i nepraktikujícími Židy pojí hluboké přátelství, společná životní cesta. Když přemýšlím, co mě s židovským živlem spojuje duchovně, vynořují se mi společné náboženské kořeny judaismu a křesťanství, ale i mnohé další. Z osobní perspektivy je to především vlastní zkušenost „menšinovosti“, protože „menšinou“ jsem si vždy připadal i mezi menšinami. A je to pochopitelně biblická vize sociální spravedlnosti, která stojí v pozadí evropských emancipačních projektů. Poznamenala mě také dialogická tradice, jež má původ v rabínské hermeneutice, dávno před Buberem a Lévinasem. A konečně je to láska ke slovu a knihám, bez níž si sotva umím představit život. Mí židovští přátelé vědí, že souznění v mém případě neznamená bezvýhradnou podporu všem krokům současné politiky izraelského státu a že ani prožidovské cítění automaticky neimplikuje protimuslimské či protipalestinské postoje. Rád bych poděkoval všem, kteří se na tomto rozšířeném čísle podíleli: především Magdaléně Křížové a Yael Brunnerové, Šárce Doležalové, Marianě Kuželové, Marku Tomanovi a mnohým dalším.

Na titulní straně tentokrát naleznete báseň „Boj se“ polského básníka Marka Rapnického v překladu Libora Martinka. Báseň evokuje události na Ukrajině, kde situace zůstává nadále složitá a výbušná. Za krveprolití na Majdanu nese odpovědnost bývalá vláda prezidenta Janukovyče, nelze ani podceňovat mocenské zájmy Ruska včetně krymských manévrů, které začínají nabývat děsivých rozměrů. Ostražitost je ovšem na místě také vůči části bývalé opozice – krajní nacionalistické pravici. Je mi proti mysli zákon zakazující úřední užívání ruštiny a jazyků dalších menšin (o to víc oceňuji ukrajinské intelektuály ve Lvově, kteří se tomuhle nesmyslu postavili). Majdan představuje směsici proevropských i nacionalistických sil. Evropskou podporu Majdanu a jednotné Ukrajiny musí vyvažovat bdělost vůči nacionalismu a antisemitismu, byť těchto obav evidentně propagandisticky využívá ke svým imperiálním cílům Putinův režim.

Přeji Vám i Ukrajině Boží Šalom!

Adam Borzič