Útok na angažovaného ukrajinského básníka

2. března došlo v Charkově k útoku na budovy krajské (oblastní) administrace. Organizovaná skupina lidí se stuhami ruského Řádu sv. Jiří (dle informace poslance ukrajinské Rady Vitalije Danilova byla skupina přivezená autobusy z ruského Bělgorodu, předtím byl na náměstí v Charkově relativní klid) nejdřív zaútočila na budovu kameny, odstranila zátarasy a neúspěšně se pokusila dostat se dovnitř dveřmi, které zevnitř chránili zastánci Majdanu. Následně se útočníci dostali do budovy okny, z druhého patra se ozvaly vystřely, vzápětí se na střeše objevila ruská vlajka. Obránci budovy byli zajati a vyvlečeni na jakési jeviště uprostřed náměstí, mezi nimi i ukrajinský básník a spisovatel Serhij Žadan (nar. 1974). Přestože už byl celý od krve, byl ještě „dodatečně“ zkopán proruskými aktivisty. Policie se ani nepokoušela zakročit. Podle posledních zpráv se Serhij Žadan nachází v charkovské nemocnici s otřesem mozku.

Serhij Žadan píše ukrajinsky a je osobou veřejně známou, jeho knihy jsou na Ukrajině velice populární. Má ale tu „smůlu“, že žije ve většinou ruskojazyčném Charkově, kde podobně angažovaná a známá osobnost není nikdy v bezpečí, obzvlášť během posledních dnů, a už vůbec ne, když se pokouší otevřeně hájit své přesvědčení. Dělá to jistě i proto, že jakožto ukrajinský básník ví, jak dopadli mnozí jeho předchůdci v době stalinismu, kdy se proti „ukrajinským nacionalistům“ bojovalo nejen hladomorem, ale i vyhlazením ukrajinsky píšících a nesovětsky smýšlejících intelektuálů.

A zatímco se ve Lvově Žadanovi kolegové zasazují o rovnoprávnost ruského jazyka na Ukrajině, na opačném konci republiky dostávají „nerusky píšící“ přes držku; zatímco na Majdaně na podporu nové vlády organizují společná veřejná vystoupení ukrajinsky i rusky píšící autoři, na Krymu mezi peprnými ruskými vojáckými nadávkami zaznívá anglicky „Ukraine must die“... Myslím si, že každý spisovatel, bez ohledu na své politické postoje, by měl vědět, jak by dopadl v rukou příznivců „řízené demokracie“ à la Putin.

A ještě dodatek z Žadanova facebooku:

„Přátelé, jsem v pořádku. Dvě rány na hlavě, rozbité obočí, otřes mozku, podezření na zlomeninu nosu. Útočili zezadu, baseballovými pálkami do hlavy. Útočili ve skupině. Chtěli, abych si klekl – poslal jsem je »někam«. Vytáhla mě policie. Mnozí charkovští náctiletí dnes mají potlučené vnitřní orgány – a co dělají vnitřní orgány Ukrajiny? Charkované, mám vás rád. Nebojte se. Nedokážou přemoci někoho, kdo se nebojí. Spolu a do konce.“ 
 

Max Ščur