Sestry
Hilda a Helga osaměly v domě.
Matka otci motýlka okolo krku, otec matce paži okolo pánve.
Těžké parfémy je odvádí do společnosti.
Tombola na ně opět vyvrhne divočáka. Číslo 12 nebo 43.
Waltz a zdvořilostní blues s ředitelem podniku.
Otec ráno vypouští koňakové obláčky do míchaných vajec.
Matčina migréna nad vývarovým papiňákem.
Kanec s číslem 12 nebo 43 současně s promilemi stahován v dílně.
Masařky vsadí svá vejce do děr po očích.
Zatím ale Hilda a Helga osaměly v domě.
Hilda, ta drobná, má ramenatou Helgu v hrsti.
Helze se už klepou kloubnatá kolena.
Napíšeš za mě úkoly a umeješ okna. Budeš mi smažit hranolky. Vybereš drobáky z tý máminy sbírky kabelek. Vrátíš lahve od piva a koupíš mi Barilu. Helgo? Co se ti na mně líbí nejvíc?
Helgo? Máš mě ráda?
Nejvíc se, Helgo, podobáš pavouku. Želvě, případně.
Odpovídej rychle, Helgo, nebo tě ztluču. Kleknu si na tebe, a po druhý facce ti praskne bubínek. Budeš mít před očima bílo. Že je ale máš vyvalený! Jako tenisáky!
Na školní autobus tě pustím, až ti zmizí za zatáčkou. Protože napřed mi pěkně vyfénuješ vlasy.
Poneseš mi tašku budeš zamčená ve sklepě sníš všechny
kližky z mýho talíře dáš mi svoje bonbóny
Před usnutím si zahrajem Dusky dusky.
Helga s polštářem přikleklým přes obličej nepřemýšlí, Helga jen čeká.
Jen na mě pomyslíš, spustí se ti potůček z dírek. Běda ti, jestli to kápne na mámin koberec.
Helga je otvírá, tu stříbrnou s flitry, tu leskle černou s tuhou sponou, psaníčko s malou kapsou, čichá jejich večírkovou vůni, za nehty jí ulpívají tabákoví mravenci. K téhle růžové nosí matka ten květovaný šál, ten s její kolínskou. Helga si vytahuje černé zatvrdliny z nosu.
Řekneš, že tu vázu jsi rozbila ty. Přiznáš se.
Hilda stříhá Helžiny dlouhé vlasy. Lokny padají na normalizační dlaždičky řadového domku se zahrádkou. Každá se malinko zhoupne.
V zahradě štěká pes, Hildina černá fena, ta, co každý rok zabřezne.
Štěňátka sestry topí v rybníku.
Nebo je věší na sousedův plot v igelitce OZ – Ovoce Zelenina. Igelitka se ještě dlouho hýbe. Helžiny krátké vlasy se ježí jako jejich fousky.
Tak. A stejně neskočíš.
Helgo? Jak moc mě máš ráda? Co zas mlčíš? Helgo, to tlustý za mě sníš.
Helga naslouchá syčení papiňáku. SSSSSSSSSSS- c- c- Ssssssss- c- c.
Vyfoukej mi to, ale ať to vypadá hustý. Helgo? Co je na mně nejkrásnější?
Nepatrná krustička ve vchodu boltce.
Helga se modlí, aby Hildin školní výlet trval ještě o hodinu déle.
Tak se Helga dovolává Boha, než ho zdusí polštářem.
grand
Jitce
únava vyklenutá nad odpolednem
jak kopulující ženská s hrubě sbroušenou pánví
jako idiopatický epileptik
– ten profesionální trhač vstupenek
definovaný obdélníkem hrudní visačky
trhač, škubač, rozervávač
kterémus v muzejní pokladně nepomohla se záchvatem
byla to výstava art brut
tak hnědá slova
hnědá jako únava
byla to výstava grand mal
kolo
kolo mlýnský znechuceného hloučku
s hlavou obecně skloněnou
k skočnému divadlu na mramorové dlažbě
řada minut zdržení
návštěvní kroužek navlečený na zběsilém prstě
jménem Jaroslav Brázdil, pracovník galerie
podložte mu hlavu, šeptáš duchu
jazyk, pozor na ten jazyk
ale neuděláš neřekneš nic – jazyk v paralýze hlava ve
výpadku
konečně sanitka lehátka houkačka vestička drtí rozpaky
jeho bezvědomí dostane vynadáno
to už sme tu takle potřetí
a pak už snad
hlouček konečně přejde
po pilonech únavy Jaroslava Brázdila k tomu art brut
přejdou ho s intaktní vstupenkou
Jaroslava Brázdila, který ani při osmém vstupním pohovoru
neoznámí chlapovi za ušlechtilým stolem
že nesmí vidět ratlíka monitoru, jak se klepe
protože
to vyvolává abnormální elektrickou aktivitu v nervových buňkách jeho mozkových hemisfér
tu
nedá ti to podíváš se
zrovna dětem ve vaně
prozpěvuje falešně árii z Rusalky
tolik vhodnou k mytí jemných vlásků
stříbrný měsíčku
horečně zpod nehtu jejího mobilu
vyškrábni tajné konverzace
z hrabárny sladkých slůvek
žádné nepasuje tvému tělu
hovory tak cizí
jako její prso tisknuté neznámou dlaní
– jak je uvidíš odteď už navždy
ačkoli tak ho nikdy neuvidíš
Po světě bloudíš širokém
tohoto telefonu, svědka neněmého
klopýtáš jeho rezidenční čtvrtí
po dlažebních kostkách tlačítek
Řekni mu, stříbrný měsíčku
mé že jej objímá rámě
tak cizí jako prso, jež se nyní
– opentleno pěnou do koupele –
jako cup cake vznáší
na hladině této rodinné vany
z nížs až dosud čistil jen vaši špínu
Ubohá Rusalko bledá
běda ó běda ó běda
vracíš mobil roztřeseně do kabelky
Světlo tvé daleko vidí
zírá ti do strnulého obličeje
displejem tak výsměšně
už chladne a klesá na dno mezi kapesníčky a rtěnky
jako kalná voda, když z ní konečně vylezou
už je to jisté a tos to dlouho tušil
Zasviť mu do daleka, zasviť mu!
Řekni mu, řekni, kdo tu naň čeká!
budeš dělat, že to víš jinak
odkopneš ponížení šmíry daleko od sebe
až na kompost v rohu zahrady
a řekneš: Viděli vás spolu
anebo ne, neřekneš nic
budeš dělat nic
Postůj chvíli, řekni mi, řekni
a poď mi umejt záda
tuť
přichází smrt i se svou legendární reputací
narvanou v žebradle, které nemohlo být chlebníkem
soustředí se na bezbarvé Ahoj
Kde je můj milý
o něco se opírá k smrti unavená
pozdní příchod je třeba zdůvodnit
zase invalidně šťastní
opatrně
malinkými úsměvy pochtívat
aby si alespoň chviličku
pod tlustým kobercem zametené
nedělní štrúdlové nudy
dovolily se zavrtět
Měsíčku, nezhasni, nezhasni!
Měsíčku, nezhasni!
Ať se tou vzpomínkou vzbudí
a ona se budí
* * *
ještě mě nepouštěj
když trysky letadel
cukrujou švestkovej páj
ještě mě drž
dokud LS kouř neuváže další něžnou smyčku
okolo krku
co mi tiskneš palci jak šišku knedlíku
ještě mi to říkej
ačkoli to zní falešně a
přestože se díváš bokem
na to, jak mě hladíš
jako horký hrnek celou dlaní
skřípaje rumpálem čelisti
všecky lži chci slyšet
z přerušovaných polibků čtyř cizích kyčlí
než si za umakartem umyješ ruce růžovým mýdlem
říkej to rychle –
v stahovacích podkolenkách
už se šourá ráno – kyprá zdravotnice
co tupě sfoukne svíčky
které se ti sem tam připomenou
kolečkem na nábytku
jež tvá milá na druhý den
přikryje nějakou dečkou
Olga Stehlíková (nar. 1977) vystudovala publicistiku, bohemistiku a lingvistiku na FF UK v Praze. Knižními recenzemi přispívala do deníků (MF DNES, LN, Deník), později do literárních časopisů a serverů (Tvar, iLiteratura, Wagon, Literární). Je jednou z editorek revue Pandora, jako redaktorka pracuje pro různá česká nakladatelství a edičně připravuje básnickou ročenku nakladatelství Host. Básně v tomto výběru zčásti pocházejí ze sbírky Týdny, která vyjde letos v nakladatelství Dauphin.
Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 36. ročník