básně Martina Pocha, letošního finalisty v klání o Cenu Jiřího Ortena

12. 6. 2014

Lesní školka

Zedníkovi a Páje

 

Kdy jsme naposled vytáhli paty z domu? Kolik je to vlastně let? Vrátili jsme se vůbec domů? Návštěva na chatě u přátel – poprvé po porodu. Vítání občánků chlebem a solí. Chata plná dětí. To je roztomilé! Je to roztomilé? Až to bolí. Hlava rodí pomyslný les. Půjdeme se projít jako sběrači kovů. Budeme sázet stromky všude, kde chybí. Byt plný malých blbostí. Na chatě zábava kolísá, za oknem houstne les. Lesy tu jsou hluboké, máte to tu romantický, dobrodružné. Takhle navečer prohlédnout si les, vyčistit si město, nadýchat plíce. Můžeme s sebou vzít kočárek, bude to dobrodružství! Do lesa vede značená turistická stezka. Neboj se. V prvním křoví zmizí a nebe se nechá klidně zastřelit. Polom. Někde se křižují dvě tváře bledé strachy. Stromy ustupují před vichřicí na horu. Je tam teplo jak ve stáji. Přečkáme tady, až se to přežene. V nejhorším přespíme vestoje.

 

Počitadlo I

 

Muži se vypotáceli z kuželny

nad slepým ramenem řeky plot

násep a vytrhané pražce –

jeden chybí nebo čerstvě přibyl

 

Zamčené děti na sídlišti

rozdělávají ohně v obývacích stěnách

silou soustředěné mysli

 

Okna zatlučená, za plotem táta

panelová cesta, topoly a tanky

železniční přejezd –

prvý, druhý, ještě účet!

 

Salutuje bezruká servírka

olizuje si chybějící kšilt

a muži platí – přídavky, alimenty

přistupují jednotlivě

 

 

Schengenský prostor

 

V roce 197? v areálu nemocnice

byl proveden odstřel 600 koček

 

Ten den byly všechny vrátnice

tzv. na půl žerdi a na revers

Ten den bylo k obědu rizoto

bylo bez chuti, dalo se jíst

 

Před hlavní budovou je pomníček

všech pacientů, kteří se nikdy

 

 

Hřbetní ploutev

Otovi

 

Kroky tam a zpět vedle sebe

rovnoměrně položené linoleum

čekárna – lehátko – záděra

ordinace – zářivka – nehet

za mléčně bílým sklem

 

Za mléčně bílým sklem

sestra vypisuje recept na přebalovacím pultu

je to jedináček

sestra čte dopis od rodičů

diktuješ odpověď a nevíš komu

 

Za mléčně bílým sklem

ponocuješ v práci

vyšetřuješ večeři

pokládáš se na záda

a záříš – noční hlídač

 

Za mléčně bílým sklem

rentgenové snímky dne

temná komora pod bílým pláštěm

zamlžený monitor pod leukoplastí

hyperglykémie

 

Za mléčně bílým sklem

přichází nádherná zralá žena k odběru krve

do půli těla nahá jako hermelín

neboli obrys vycházejícího slunce –

vezmeš jí poslední kapku naděje

 

Za to jí dáš nohy

tedy zrak, baterku do ruky

čtěte, co ukazuji, říkáš odborně

půjdeme k jezírku pěkně po chodníčku

z mléčně bílých pastilek

 

Dál nedohlédneš, ani nemůžeš, neklepat!

tvůj svět je operační sál

a zrovna operuješ

při lokálním umrtvení cítíš, jak necítíš

bílý narcis v porcelánové míše

Operuješ v čekárně

za mléčně bílým sklem

jako ve vitríně s léky, jedy

jako kustod ve výstavní síni

v pozici spící Venuše

 

Tvůj sádrový odlitek je cisterna vědomostí

plaveš všemi směry vemene

dýcháš pod vodou

nic tu nepáchne rybinou, leda kosti

jsi ryba – bysta tvé sestry

 

A je to sladká podoba

sytíš se bělobou a

mlha se sráží v úplněk

táhneš s lososy pro a proti všem proudům

nahoru do hor k ledovci s pařížským dortem a skalpelem

 

Před tebou je celý čirý svět

jak bílá slza pluješ sklem

protože sítnice má takhle velká oka

Damoklův meč svítí na stropě

 

 

Blanka

pro babi

 

Primátor Bém vystoupil na Mount Everest

ale moje babi je Spiderman!

 

* * *

 

Převoz krve tramvají do práce

na Spartě přistupují děti

v batůžcích naše těžce vydobyté benefity

vzduch je zkypřený mák setý

 

Zavíjím se do sebe jako vozíčkář

držím se za gumové kopačky Tomáše Řepky

rosa padá na vyhřívaný trávník

který po večerech sekám vzteky

 

Děti vystupují rovnou do sklepa

mlsat kompoty, udělat komín

v uších uhlí, ústa cukernatí

je to sladké jako moucha

 

Těším se do tunelu

polykat sliny

zavíjet se do kokonu

měnit se v albína



Pole

Péťovi

 

Louže byly neschůdné

a ulice svislé jako varhánky na bříškách prstů

na teploměru sto osmdesát jedna stupňů

na obzoru rovnostranný útvar

už jdou, jeden kulhá

 

 

Přerušovaná soulož

Divušce

 

Do zšeřelé pracovny zařízené jako dětský pokojíček

vtrhne krtincem kulový blesk –

pod karetním stolkem skalpel

mraveniště a v něm bosé nohy

 

Hrajeme prší o to, kdo umyje zkumavky

mám pocit, že tě mám přečtenou

malíčkem se nimráš v mikroskopu

palcem utahuješ matici

 

Ze stropu nás zkoumá zelený roztok

pijeme absint pipetou a dalekohledem

ze stropu zírá císařský řez –

koberec se vzorem jehličí

 

 

D3

Kajmanovi

 

Všimli jste si, jak pomník Winstona Churchilla za úsvitu doutná?

Je to sice kopie, ale co když Adolfa Hitlera odrodila úslužná česká kuchařka?

 

Nejde ani tak o to, JAK utopit doktora Mráčka, ale KDE.

Na Slapech se kouří z výletních doutníků.

 

Na Karlově mostě zkameněly kopie pomníků s poutnickou holí Segway.

Koryto Vltavy vyschlo jako schnitzel,

že by se po něm dalo přejít suchou nohou.

První se toho odvážil Sri-Chinmoy.

Ostatní ho v duchu následovali na jih.

 

Moonwalk v Mnichově.

 

 

Vybrané články z této rubriky:

Aktuálně

Le web est mort, vive le web!

od konce září máme nové internetové stránky. Najdete je na nezměněné adrese www.itvar.cz. Plus twitterový profil a podobné vymoženosti, ach jo...

Léto!

Milí čtenáři, přejeme vám krásné a poklidné prázdniny a v měsíci září se těšíme opět nashledanou. Čtrnácté číslo vyjde ve čtvrtek 10. září.

Anna Barkovová: ***

v překladu Radky Rubilinové

otevřený dopis Tomáše Čady premiérovi vlády ČR Bohuslavu Sobotkovi

k Tomášovu stanovisku se připojuje i náš časopis

Poslední předprázdninové číslo Tvaru vyjde ve čtvrtek 25. června

Milí čtenáři, třináctka je baže šťastné číslo! „Přepis přítomnosti“ obnažil si nejen paže a duní vesmírem & pod peřinou funí: Spisovatelé se sjeli lajnou slov!!! Je literatura páže, nebo král?!? A co káže?!? Černé na bílém?!? Dražé projevů?!? Tu chválou, tu kvílem?!? — A do toho Točité věty a Život za životem… Item ibidem složité světy & chorobné květy básníkova psaní… Že na vás jde spaní? To nevadí. V Zuckerbergově arestu vám Frau Cukrblik ráda poradí: „Dejte si na fejs selfie s Husem Janem!“ Žít je tak krásné, dokud nevyvanem…

Pište pro Včelku

Rádi píšete dětské příběhy? Nebo je máte už v šuplíku? Jste začínající autor nebo autorka? Server Včelka.cz spotřebuje spoustu textů...
 
Registrace
 

Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 30. ročník

Tvar, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
tel.: 234 612 398, 234 612 399
redakce@itvar.cz
Webdesign a webhosting Saturn-Toya s.r.o.
Hledaný výraz