Lesní školka
Zedníkovi a Páje
Kdy jsme naposled vytáhli paty z domu? Kolik je to vlastně let? Vrátili jsme se vůbec domů? Návštěva na chatě u přátel – poprvé po porodu. Vítání občánků chlebem a solí. Chata plná dětí. To je roztomilé! Je to roztomilé? Až to bolí. Hlava rodí pomyslný les. Půjdeme se projít jako sběrači kovů. Budeme sázet stromky všude, kde chybí. Byt plný malých blbostí. Na chatě zábava kolísá, za oknem houstne les. Lesy tu jsou hluboké, máte to tu romantický, dobrodružné. Takhle navečer prohlédnout si les, vyčistit si město, nadýchat plíce. Můžeme s sebou vzít kočárek, bude to dobrodružství! Do lesa vede značená turistická stezka. Neboj se. V prvním křoví zmizí a nebe se nechá klidně zastřelit. Polom. Někde se křižují dvě tváře bledé strachy. Stromy ustupují před vichřicí na horu. Je tam teplo jak ve stáji. Přečkáme tady, až se to přežene. V nejhorším přespíme vestoje.
Počitadlo I
Muži se vypotáceli z kuželny
nad slepým ramenem řeky plot
násep a vytrhané pražce –
jeden chybí nebo čerstvě přibyl
Zamčené děti na sídlišti
rozdělávají ohně v obývacích stěnách
silou soustředěné mysli
Okna zatlučená, za plotem táta
panelová cesta, topoly a tanky
železniční přejezd –
prvý, druhý, ještě účet!
Salutuje bezruká servírka
olizuje si chybějící kšilt
a muži platí – přídavky, alimenty
přistupují jednotlivě
Schengenský prostor
V roce 197? v areálu nemocnice
byl proveden odstřel 600 koček
Ten den byly všechny vrátnice
tzv. na půl žerdi a na revers
Ten den bylo k obědu rizoto
bylo bez chuti, dalo se jíst
Před hlavní budovou je pomníček
všech pacientů, kteří se nikdy
Hřbetní ploutev
Otovi
Kroky tam a zpět vedle sebe
rovnoměrně položené linoleum
čekárna – lehátko – záděra
ordinace – zářivka – nehet
za mléčně bílým sklem
Za mléčně bílým sklem
sestra vypisuje recept na přebalovacím pultu
je to jedináček
sestra čte dopis od rodičů
diktuješ odpověď a nevíš komu
Za mléčně bílým sklem
ponocuješ v práci
vyšetřuješ večeři
pokládáš se na záda
a záříš – noční hlídač
Za mléčně bílým sklem
rentgenové snímky dne
temná komora pod bílým pláštěm
zamlžený monitor pod leukoplastí
hyperglykémie
Za mléčně bílým sklem
přichází nádherná zralá žena k odběru krve
do půli těla nahá jako hermelín
neboli obrys vycházejícího slunce –
vezmeš jí poslední kapku naděje
Za to jí dáš nohy
tedy zrak, baterku do ruky
čtěte, co ukazuji, říkáš odborně
půjdeme k jezírku pěkně po chodníčku
z mléčně bílých pastilek
Dál nedohlédneš, ani nemůžeš, neklepat!
tvůj svět je operační sál
a zrovna operuješ
při lokálním umrtvení cítíš, jak necítíš
bílý narcis v porcelánové míše
Operuješ v čekárně
za mléčně bílým sklem
jako ve vitríně s léky, jedy
jako kustod ve výstavní síni
v pozici spící Venuše
Tvůj sádrový odlitek je cisterna vědomostí
plaveš všemi směry vemene
dýcháš pod vodou
nic tu nepáchne rybinou, leda kosti
jsi ryba – bysta tvé sestry
A je to sladká podoba
sytíš se bělobou a
mlha se sráží v úplněk
táhneš s lososy pro a proti všem proudům
nahoru do hor k ledovci s pařížským dortem a skalpelem
Před tebou je celý čirý svět
jak bílá slza pluješ sklem
protože sítnice má takhle velká oka
Damoklův meč svítí na stropě
Blanka
pro babi
Primátor Bém vystoupil na Mount Everest
ale moje babi je Spiderman!
* * *
Převoz krve tramvají do práce
na Spartě přistupují děti
v batůžcích naše těžce vydobyté benefity
vzduch je zkypřený mák setý
Zavíjím se do sebe jako vozíčkář
držím se za gumové kopačky Tomáše Řepky
rosa padá na vyhřívaný trávník
který po večerech sekám vzteky
Děti vystupují rovnou do sklepa
mlsat kompoty, udělat komín
v uších uhlí, ústa cukernatí
je to sladké jako moucha
Těším se do tunelu
polykat sliny
zavíjet se do kokonu
měnit se v albína
Pole
Péťovi
Louže byly neschůdné
a ulice svislé jako varhánky na bříškách prstů
na teploměru sto osmdesát jedna stupňů
na obzoru rovnostranný útvar
už jdou, jeden kulhá
Přerušovaná soulož
Divušce
Do zšeřelé pracovny zařízené jako dětský pokojíček
vtrhne krtincem kulový blesk –
pod karetním stolkem skalpel
mraveniště a v něm bosé nohy
Hrajeme prší o to, kdo umyje zkumavky
mám pocit, že tě mám přečtenou
malíčkem se nimráš v mikroskopu
palcem utahuješ matici
Ze stropu nás zkoumá zelený roztok
pijeme absint pipetou a dalekohledem
ze stropu zírá císařský řez –
koberec se vzorem jehličí
D3
Kajmanovi
Všimli jste si, jak pomník Winstona Churchilla za úsvitu doutná?
Je to sice kopie, ale co když Adolfa Hitlera odrodila úslužná česká kuchařka?
Nejde ani tak o to, JAK utopit doktora Mráčka, ale KDE.
Na Slapech se kouří z výletních doutníků.
Na Karlově mostě zkameněly kopie pomníků s poutnickou holí Segway.
Koryto Vltavy vyschlo jako schnitzel,
že by se po něm dalo přejít suchou nohou.
První se toho odvážil Sri-Chinmoy.
Ostatní ho v duchu následovali na jih.
Moonwalk v Mnichově.
Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 35. ročník