editorial Adama Borziče

Milí čtenáři Tvaru,

čas od času, když se k vám obracím v tomto úvodním slově, mě přepadá obava, zda se vlastně stále – někde mezi řádky – neopakuji. Při přípravě rozhovoru čísla s básníkem Josefem Strakou jsem si nicméně uvědomil, že podstatné existenciální motivy se opakují u každého z nás. Myšlenková reflexe životní zkušenosti zkrátka neprobíhá po lineární ose, spíše se vyznačuje jakousi hudební strukturou – základní motivy se opakují, prolínají a následně prohlubují. Jakési kroužení a hroužení se ve stále se rozvíjející spirále… Straka ve svých básních (a jak je patrno z rozhovoru, i v jejich reflexi) opakovaně ohmatává otázku domova a exilu. Kde jsem doma? Kde domov můj? I pro mě coby příslušníka dvou národů a kulturních kontextů je tato otázka naléhavá. Ano, jsou chvíle, kdy se mi pobyt v Česku jeví nanejvýš cizí – kdy tuto zemi zakouším hořce a trpce, a kdesi v průzoru mezi světy vyhřezne záblesk onoho druhého domova, možná spíše na pomezí snu a utopie. Současně se poslední rok stále častěji přistihávám při myšlence, že se tu přes všechny stíny a kaly cítím doma – že mi vyhovuje zdejší mírná povaha a nenásilná duše. Ostatně vždy může být hůř: stačí sjet po mapě několik set kilometrů jihovýchodně, třeba do Orbánova Maďarska – a je jasné, že u nás tak zle není. V této souvislosti bych rád upozornil na text „Současnost maďarské politické poezie“ básníka a bohemisty Istvána Vöröse, který pojednává situaci poezie – a zvláště té politické – v kontextu své země, jejíž premiér před časem ve významném projevu ohlásil konec liberálního státu a nastolení tzv. státu práce. Fašizoidní tendence Orbánova režimu by nás měly právem zaměstnávat – nejen protože je Maďarsko poměrně blízko, ale protože v těchto nejistých časech může narůstat svůdnost nahnědlých politických konceptů. Ano, může být i hůře. Zatím se u nás nikdo nahradit liberální demokracii nějakým národním státem nechystá. A protože je dobré svoji vlast, respektive stát někdy i pochválit, pochválím nyní naše ministerstvo kultury, které se mi jeví od nástupu nového ministra a jeho týmu mnohem racionálněji a lépe vedené, nežli tomu bylo v minulých letech. Například nově zavedená možnost víceletých grantů, platící i pro literární periodika, je velmi sympatickou změnou, ocenit je třeba také navýšení objemu prostředků pro kulturu v rámci státního rozpočtu, i když onomu téměř mytickému 1 % se zatím stále ani zdaleka neblížíme. Přeji vám něžný podzim.
 

Adam Borzič