Viktorie Rybáková: Osobní útok, nebo hloupé čtení?

Reakce básnířky a výtvarnice Viktorie Rybákové na recenzi Mileny M. Marešové a Heleny Petákové knihy S brokovnicí pod kabátem, kterou odvysílala rozhlasová stanice Vltava. Text recenze je možno číst zde: 

Je recenze Mileny M. Marešové a Heleny Petákové osobním útokem, nebo je důkazem hloupého čtení? Potřebuje rafinovaný básník Ivan Wernisch obranu? Může mu ublížit tak nepochopitelné čtení? Lze více poodstoupit od básnického ega, než činí autor ve své nové sbírce S brokovnicí pod kabátem?

Je v současné době básník, který by důvtipněji dával lekci z Wittgensteina? Lze nad dílem negativně argumentovat tím, že autor je sám sebou? Jsou autorky už TAK unavené psaním o literatuře, že jejich recenze ukazuje pramalý vhled, ploché čtení? A co mé čtení? 

Pro čtení Ivana Wernische je nezbytný humor. Fantazie a spoluhráčství, empatie a sklon k sebeironii – přidané hodnoty. Modrý květ básníkův vyrůstá na hnoji. Sbírka je geniálně členěna.

Vychází se z hospody (Hospodin je ten šprýmař v rohu, připíjí si bolehlavem, poklepává hůlkou a spiklenecky pomrkává na Svobodnou Vůli).

Rámec celé sbírky: „Představ si“. Blíže neurčený čas – lze báseň, která se zadírá a mučí a zkameňuje číst jako historku? Jsme taženi existenciálním proudem a musíme se smát, konfrontováni se smyslem, abychom si okamžitě neprostřelili hlavu brokovnicí. Zachraňují nás příběhy!

Zetlely květy a žloutnou stuhy. Návraty, minulost dohání odcizení, „Něco / Děsivého tu / Je“, dávné mučí, a sláva? „Kvítí stálo bez citu ve své kráse“ – sebeironie, sirnatý chechot, trýznivá obraznost a pak v domě, kde je ticho, smíření, ale jako „bodnutí v srdci“.

Na břehu moře – vymítání sentimentu ryzím citem. Opuštění, „A strom se nahýbá / Nad hromádkou hadrů“ a nadechnutí a let. Parodie promluv, které zaručují řádný život, jistotné štěstí, štítivé. „Lokty nic nevydržej.“

„Co bude dál?“ Pravím: Nesmrtel I. W.

Šálky a talířky drnčí. Setkávání. Se-tká-vání. S příběhy, přáteli, nutné opouštění a bolest tavená humorem. Stesk po vypravěči anekdot. Vousatý svět a v něm nepostradatelný vypravěč.

Mlátva. Velký Smrsk a Velký Třesk: hle, ostrovidný krotitel jazyka.

S brokovnicí pod kabátem: ukaž ledví, podej duši, přestaň se smát přes slzy, vyjdi ze sebe, máš cit? Přestaň si hrát, na konci světa opilec močí na fialky, objímá pomník ve spánku. Uneseš tu nálož, čtenáři? Chce se ti plakat? Dohnalo tě dojetí na kraj lesa, nakláníš se ke zraněnému zvířeti, věříš mu, hladíš ho po srsti, ale záhy zjistíš, že

Dělat verše
Je
Snadné
(a kdo to neví
ten…) 

Ivan Wernisch hraje vysokou hru. Bez patosu, s ironií, s humorem. Čtenáři, kde máš nos? Napsat tak odvážnou bilanční knihu – to je hodno zenového mistra.
 

Viktorie Rybáková