Tomas Tranströmer – Duben a ticho

Duben a ticho

Jaro se pustě prostírá.

Temně sametový příkop

se mi plazí po boku

a nezrcadlí nic.

To jediné, co svítí,

jsou žluté květiny.

Nesu se ve svém stínu

jak housle

v černém futrálu.

To jediné, co chci říct,

se třpytí z dosahu

jak stříbro

v zastavárně.

Tomas Gösta Tranströmer
* 15. 4. 1931-26. 3. 2015; švédský psycholog, překladatel, básník a laureát Nobelovy ceny za literaturu z roku 2011. Jeho dílo se hojně překládalo už od sedmdesátých let a vyšlo ve více než šedesáti jazycích, v českých zemích se však dosud objevovaly jen ukázky v literárních časopisech.
Vybranou báseň přeložil Václav Jaromír – nabízí zajímavé srovnání s verzí Milana Richtera a Víta Janoty, která pod názvem „Duben a samota“ vyšla letos v březnu v prvním českém knižním výboru Tranströmerovy tvorby Přijde smrt a vezme míry.