Josif Brodiskij: ***

Jiný pomník jsem si vztyčil tady!

Ke století obrácený zády.
Ke ztracené lásce svojí tváří.
Hruď jak kolo od bicyklu září.
Bobule se k moři polopravd popíná.

Ať mě obklopí jakákoliv krajina,
i kdybych se měl bůhvíproč omlouvat,–
do jiných bot nezačnu se obouvat.
Ta výška a póza jsou mi milé.
Sem mě vynesla znavená chvíle.

Múzo, nejsem za to odpovědný.
Můj rozum děravý je jak cedník,
a ne bohy naplněný kornout.
Ať mě klidně pokácí a svrhnou,
ať mě z diktátorství obviní,
ať mě zboří, počmárají, pošpiní,–

ve velké zemi, pro radost dětí
ze sádrové bysty mezi smetím
skrz bílé nevidoucí oči
do nebes budu proudem vody zurčit.