odpověď Michala Jareše v anketě mezi blogujícími literáty (Tvar 21/2012)
K vyrábění vlastní čítanky mne přiměla víceméně má maniakální posedlost až obrozenská: přinést každý všední den jednoho básníka – kromě sebe. S malými schválnostmi, jako dát do každého stého příspěvku autora mně osobně milejšího. Anebo se slovenskou stovkou básníků… V roce 2003, kdy jsem s tím za olbřímí podpory Pavla Kotrly začal, byla přece jen situace jiná. Ale po nějaké době to denní obhospodařování přestalo jít – ne že by bylo méně autorů, ne že by nebylo co objevovat, ale už to nějak unavovalo. V rámci svého krátkého pobytu ve Walesu jsem využil blog jako prostor pro týdenní zprávy o Velké Británii, poněkud chtěně ironické, diverzní a potměšilé, jak jinak… Ale kolem roku 2008, po tolika letech práce a denního přispívání, to prostě už nešlo. Zprvu jsem měl dojem, že svůj blog nějak zradím, když nedodám příspěvek. Ale jak to uděláte jednou, pravidelnost se naruší a je to v kopru, narušení se stává normou a posléze jsou příspěvky čím dál nepravidelnější… Nevím, zda to drobné básnické hraní splnilo svůj účel – ale tu a tam se mi někdo ozve, jestli nevím něco o autorovi na blogu uveřejněném A těch řekněme 900 básníků tam je pořád, opět díky Pavlu Kotrlovi, který své stránky trvale udržuje. Každopádně je tu maličká návaznost v podobě Básně pro tento týden, vyprovokovaná novými webovými stránkami Tvaru.
Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 36. ročník