Soňa Kociánová: Kuželka melancholie v panelovém domě

Sousedé se dobře zastříleli v té králíkárně s ramlováním.
Osení brzy bude usrkávat zrním,
brašnička dětství je někde pohozená –
tak se jí schovat do bříška s počáraným sešitem
si šeptat, že dospělí nejsou pravda, ta že je někde schovaná. 

Plameny uší, – skoby tlouci, stokrát se oběsit,
z perníků očí ulamují do páchnoucích popelnic. 

Vykroužený stín pohádek fouká do toho,
co veverky po snídani ze šišek pod stromem zanechaly. 

Vydrážděný cvalem vedra přebraný vzduch
mírný ovál deště čeká. 

Kousavý stesk duši uštknul, věčný spoluhráč
i spánek chytá jeho rez.

(Lom, 1974)