editorial Adama Borziče

29. 4. 2014

Milí čtenáři Tvaru,

do devátého čísla našeho obtýdeníku se vloudil motiv hranic. Narazíme na něj v rozhovoru s dramatičkou, publicistkou a prozaičkou Alenou Zemančíkovou. Z jiné perspektivy se s ním setkáváme v rubrice Nad knihou, v níž Svatava Antošová zkoumá Chválu hranic rakouského filosofa Konrada Paula Liessmanna. Hranice ze své přirozenosti vymezují, ohraničují. Z psychologie víme, že bez hranic přepadáváme do neobyvatelného prostoru, chaotického vakua. Současně patří k lidské přirozenosti toužit po přesažení všech hranic – o této touze by mohli dlouze vyprávět mystikové. Dokud obýváme časoprostor smrtelné existence, budou mít vždy hranice smysl – už jen proto, že samotná tělesná existence je hranicí. Nezbývá nám tedy než poctivě zkoumat, které hranice vyměřují skutečnost pravdivě a které ji naopak nepravdivě oddělují – omezují. A totéž platí pro umění včetně literatury. Alena Zemančíková právem horuje pro překročení „po generaci sdílených stereotypů a zaběhaných drah“. V rozhovoru, který připravila rovněž Svatava Antošová, se dostává na přetřes i normalizace, s jejímiž zvláštními metamorfózami se setkáváme i dnes. Shodou okolností mě ovanul nevábný neonormalizační dech při organizování jarního Večera Tvaru v průběhu jednání o pronájmu budovy, v níž se akce odehrála. Zapšklost, strach, neochota, podezíravost – celá legie. (Nevěřil bych, že instituce náležející k akademickému světu může být tak nehostinná.) Dnešní normalizování se ovšem děje spíše pod taktovkou trhu. Pevné hranice se paradoxně rýsují ve znamení naprostého bezhraničí, jak dokládá zmíněná kniha rakouského myslitele. Jsme bez ustání nuceni k flexibilitě a prostupnosti, jejímiž plody jsou od sebe dokonale oddělené společenské třídy.

Nejradikálnější hranice ovšem odděluje živé a mrtvé. Světovou literaturu v posledním měsíci postihla úmrtí dvou významných autorů. Nejprve jsme se dozvěděli o smrti Gabriela Josého Garcíi Márqueze (nar. 1927), kolumbijského čaroděje splétajícího své romány z nejfantasknějších vláken; k jeho postavě se v nejbližších číslech Tvaru vrátíme. A opustil nás také polský básník, dramatik a prozaik Tadeusz Różewicz (nar. 1921). Jeho smrt se mě obzvlášť citelně dotkla. Różewicz byl básníkem, který se neúprosně vystavil drtivosti otázky, jak psát poezii po Osvětimi. Nerezignoval a propasti 20. století našly v jeho oproštěné poezii přesný výraz. Snad mi můj milovaný agnostik odpustí, že se za jeho velkou duši pomodlím k Tomu, který hranici života a smrti překročil.

Inspirativní čtení!
 

Adam Borzič
 

 

Vybrané články z této rubriky:

Aktuálně

Le web est mort, vive le web!

od konce září máme nové internetové stránky. Najdete je na nezměněné adrese www.itvar.cz. Plus twitterový profil a podobné vymoženosti, ach jo...

Léto!

Milí čtenáři, přejeme vám krásné a poklidné prázdniny a v měsíci září se těšíme opět nashledanou. Čtrnácté číslo vyjde ve čtvrtek 10. září.

Anna Barkovová: ***

v překladu Radky Rubilinové

otevřený dopis Tomáše Čady premiérovi vlády ČR Bohuslavu Sobotkovi

k Tomášovu stanovisku se připojuje i náš časopis

Poslední předprázdninové číslo Tvaru vyjde ve čtvrtek 25. června

Milí čtenáři, třináctka je baže šťastné číslo! „Přepis přítomnosti“ obnažil si nejen paže a duní vesmírem & pod peřinou funí: Spisovatelé se sjeli lajnou slov!!! Je literatura páže, nebo král?!? A co káže?!? Černé na bílém?!? Dražé projevů?!? Tu chválou, tu kvílem?!? — A do toho Točité věty a Život za životem… Item ibidem složité světy & chorobné květy básníkova psaní… Že na vás jde spaní? To nevadí. V Zuckerbergově arestu vám Frau Cukrblik ráda poradí: „Dejte si na fejs selfie s Husem Janem!“ Žít je tak krásné, dokud nevyvanem…

Pište pro Včelku

Rádi píšete dětské příběhy? Nebo je máte už v šuplíku? Jste začínající autor nebo autorka? Server Včelka.cz spotřebuje spoustu textů...
 
Registrace
 

Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 31. ročník

Tvar, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
tel.: 234 612 398, 234 612 399
redakce@itvar.cz
Webdesign a webhosting Saturn-Toya s.r.o.
Hledaný výraz