FotoFet

22. 6. 2015
foto Johana Kasalová

Snažím se nespěchat. Kloužu po kočičích hlavách. Obezřetně obcházím vyceněné mřížky nad chřtány kanálů. Ladnými oblouky se vyhýbám houstnoucím hloučkům turistů. Přejít přes Karlův most však vyžaduje schopnosti akrobata. Se stoickým klidem kličkuju před čočkami zrcadlovek. Proplétám se mezi holemi, na jejichž konci matně pableskují chytré mobily. Těsnému kontaktu s couvajícím fotografem hledajícím nejlepší záběr jsem přesto nepředešla. Střevíc mi navíc zostudil otisk podrážky jiného couvajícího náruživce. Když jsem se ten suvenýr snažila oprášit, uvízla jsem uprostřed davu. Slunce mi zakryla hradba rukou svírajících tiše cvakající videotechniku. Hlavy různých odstínů skryté za umělou hmotou zaměnitelných černých brýlí lapaly do svých digitálních konzerv kouzlo Prahy.

Pamatujeme si opravdu jen to, co vtěsnáme do paměti našich smart and happy přístrojů? Žijeme ještě teď a tady, nebo na instagramu a timelinech sociálních sítí? Mám ráda svou zrcadlovku, ale fotografickou brašnu se sadou objektivů s sebou beru výjimečně. Dědův předválečný fotoaparát se ztratil někdy během vyřizování jeho pozůstalosti. Doma mám otcovu flexaretu. Na svůj první foťák sovětské výroby s klidem nechávám sedat prach. S fl exaretou je třeba s rozmyslem volit záběr, přemýšlet o světle i kompozici výsledného čtvercového formátu. Přesto poslední dobou nechávám aparát doma. A mobil marně bzučí na dně tašky. Chci si pamatovat víc než výřezy.

Oči nejsou spolehlivý receptor. Zavíráme je nejen před sluncem. Chci vnímat všemi smysly. Palčivost prvních letních paprsků, chlad dešťových kapek jarní průtrže. Vůni ozonu po bouřce i podvečerního bzukotu včel v korunách rozkvetlých lip. Chci zase cítit hladkou slast čokolády na jazyku. Vzpomínkám odpustím husí kůži i návrat dávno zapomenutých úzkostí. A taková má být i fotografi e. Potřebuju cítit hebkost veverčích chloupků na předloktí. Při letmém pohledu v duchu přejet prstem po zaschlých vrstvách laku. Po mnoha letech se zase nadechnout toluenu. Slyšet vrzání dveří v dědově dílně. Taková fotka stojí za zmáčknutí spouště. Fotka, která je hmatatelná. Obraz světa, který voní.

Mel

 

Vybrané články z této rubriky:

Aktuálně

Le web est mort, vive le web!

od konce září máme nové internetové stránky. Najdete je na nezměněné adrese www.itvar.cz. Plus twitterový profil a podobné vymoženosti, ach jo...

Léto!

Milí čtenáři, přejeme vám krásné a poklidné prázdniny a v měsíci září se těšíme opět nashledanou. Čtrnácté číslo vyjde ve čtvrtek 10. září.

Anna Barkovová: ***

v překladu Radky Rubilinové

otevřený dopis Tomáše Čady premiérovi vlády ČR Bohuslavu Sobotkovi

k Tomášovu stanovisku se připojuje i náš časopis

Poslední předprázdninové číslo Tvaru vyjde ve čtvrtek 25. června

Milí čtenáři, třináctka je baže šťastné číslo! „Přepis přítomnosti“ obnažil si nejen paže a duní vesmírem & pod peřinou funí: Spisovatelé se sjeli lajnou slov!!! Je literatura páže, nebo král?!? A co káže?!? Černé na bílém?!? Dražé projevů?!? Tu chválou, tu kvílem?!? — A do toho Točité věty a Život za životem… Item ibidem složité světy & chorobné květy básníkova psaní… Že na vás jde spaní? To nevadí. V Zuckerbergově arestu vám Frau Cukrblik ráda poradí: „Dejte si na fejs selfie s Husem Janem!“ Žít je tak krásné, dokud nevyvanem…

Pište pro Včelku

Rádi píšete dětské příběhy? Nebo je máte už v šuplíku? Jste začínající autor nebo autorka? Server Včelka.cz spotřebuje spoustu textů...
 
Registrace
 

Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 35. ročník

Tvar, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
tel.: 234 612 398, 234 612 399
redakce@itvar.cz
Webdesign a webhosting Saturn-Toya s.r.o.
Hledaný výraz