Jan Mareš: Evropa v půl šesté navečer

Každý den ji potkávám tu šedou zeď
TY NEROZUMÍŠ MÉ TOUZE MARIE?
Denně pokládáš na rozleptané ruce neopatrně svou hlavu
se žhavou chvojí vlasů
Ptá se tě právě kupodivu klidně a zeširoka platnéř Jošt
JE MARIE OPRAVDU HLADŠÍ NEŽ CÍNOVÉ JABLKO?
Na zdech rozleptaných tisíci rukama
Snad krajky přece kvetou na zápěstích neviděných
Miluji tě   Stačím z toho postavit pevný dům na větrné zemi?
V tvých otevřených ústech vidím plout krajku
Ale nepokvete    Jen do krve
Každý den ji však potkáváš znova tu šedou zeď
PROČ SE MI PROČ SE MI CHVĚJOU RUCE?
Jak dlouho už čekáme na zimu     Tuhou planoucí kmeny
V rukou držíme svícny a v ústech cínové jablko
JSI Z EVROPY NEBO ODPLUJEŠ V TOM NEČASU? 

(Hořká chuť ořechů, 1963)