Miloš Vacík: Stará katovna

Stará katovna zjevuje se mi ve snu
Dveře Za nimi kobka
                      Kdosi tam chodí
Pět kroků tam Pět kroků zpátky
Jsou to hodiny které odbíjejí
            mé ubité století
Celé noci tam chodí
                      Má číslo 84052
– Čí oko špehýrkou mi v celu nahlíží?
Kdo venku přechází a váhá za mříží? –
                      říká tam Josef Palivec
Jeho verše jsou celé pořezané

Pozdě – pohrobně pozdě
                        sahám po kapsách
Hledám dveřní klíč
           k věčnému chlapci
Prstenem pečetil máchovskou noc
                         (Vy hvězdy ve výši!)
Pozdě – pohrobně pozdě
se skřípěním ve starých kostech
                                   otvírám
Jen pírko křídla v průvanu prázdna
chví se na prknech podlahy
           Ve vzduchu zůstává viset
pavoučí vzlyk jeho houslí

Přecházím Čísi stín za mnou
Pět kroků tam Pět kroků zpátky
Bolest zubů v mém heinovském srdci
Nesmilovaný V sobě zajíklý
Bezruký Bezmocný K noci sevřený
                                květ hrdla 

Beránku bílého roucha
spas čisté i nečisté
                       šeptám ze sna 

Za mnou kdosi
           chraplavě vratkým hlasem
křičí
           Kreténe
 

(Rapsodie hraná na střepy starých hliněných džbánů, 1999)