FotoFET

Já. To jsem já. Podívej se do vlastních očí. Špatně vidíš úzkými štěrbinami? Průzorem vlastní srsti? A kdys po tom pátral? Ptal ses vůbec, kdo jsem já? Kdo je Tvé já? Proč se Ti třesou ruce? Uklidni se. Viděls někdy kočku s roztřesenými tlapkami? Tak. Tiše. Potichu. Potichoučku. Nastraž uši. Protáhni se. Můžeš i zívnout. Pořádně. Tak. Uprav si prsty prameny vlasů. Načechrej je. Protři si oči. Narovnej se. Ano, ramena dolů, narovnej šíji. Záda musí mít tu neodolatelnou křivku. Tak. Olízni rty. Pohoď hlavou. Tiše seď a poslouchej.

Bloumáš rozespalým ránem, hledáš ponožky a vaříš kafe. Kopeš do špinavého prádla. Myslíš, že všechno ovládáš jako svůj kávovar. Zmáčkneš tlačítko. A vládneš. Startuješ do nového výkonného dne. Vládneš? Ano, dosyp mi granule. No konečně. Takys mohl koupit ty s tuňákem! A co vodu? To je dost! Čistíš si zuby a díváš se zrcadlem do prázdna. V kraji za zrcadlem nic není. A v zrcadle? Zahlédls aspoň stín? Nebo záblesk? Ne, to není zkrat. Kam pořád spěcháš? Z čeho máš strach? Proč jen těkáš? Vstáváš a slunce je na druhé polokouli. Běžíš a nevíš kam. Ztuhlé svaly masíruješ koňskou mastí. Hodiny sedíš kdesi ve vydýchané místnosti. Pořád tytéž pohyby. Jíš ve spěchu. Polykáš a necítíš chuť. Svírá se Ti žaludek. O průjmu raději pomlčím. Mastné prsty otíráš o psí srst. Piješ podle pitného režimu. Na zdraví. Abys zapomněl. Aby ses mohl smát. Aspoň jednou za den. Ani si nevšimneš, že vyšel měsíc. A na hodinkách Ti vibruje vteřinová ručička. Do noci sedíš v záři obrazovky a čekáš, že se konečně budeš bavit. Čekáš! Kdybych se nepřišla zahřát na Tvůj klín, ani bys o mně nevěděl. Míjíš. Lidi. Psy. I mě. Tvoje ruka mě sice hladí. Předu jako o závod. A Ty? Nevnímáš. Jen mimoděk opakuješ ten naučený stereotypní pohyb. Tomu říkáš pohlazení? Tak bys chtěl, aby Tě někdo laskal?

Proč mě krmíš? Sytíš své pozapomenuté sny? Abych Tě mohla přesvědčovat, že den má svůj vlastní rytmus? Že podstatné je mít čistou srst a jiskrné oko? Že o samozřejmé věci se nemá žadonit? A za pozornost se sluší poděkovat? Že je dobré znát své teritorium a obhájit si ho? Abys zahlédl ve štěrbinách mých očí sám sebe? Své ztracené já? Svou hrdost? A proč mě tedy zavíráš? Abych Ti byla blíž? Abych i já ztratila své já? Na to zapomeň!

 Vaše Mel

 foto Vendula Trnková