Milí čtenáři Tvaru,
tento editorial píšu víkend před tzv. Svatým týdnem, v jehož průběhu křesťané i Židé slaví Velikonoce. V obou případech se jedná o centrální svátky těchto náboženství, slavící přechod ze smrti do života, z nebytí do bytí, z otroctví do svobody. To, co podle těchto tradic zadržuje naši svobodu především, je zlo – lidské i kosmické. Autentické mystické a teologické pochopení zla leží daleko za hranicemi moralizování (které je vždy spíše karikaturou skutečných etických relací). V tomto čísle našeho obtýdeníku jsem spolu s Karlem Pioreckým zpovídal Sylvii Richterovou, velkou českou spisovatelku, vyjadřující se prózou, poezií i brilantní esejistikou. Začátkem tohoto roku jsem si přečetl její poslední dílo, román Každá věc ať dospěje na své místo, a byl jsem touto knihou naprosto stržen, a to nejen jejím nádherným a přesným jazykem, ale především hloubkou jejího ponoru do otázky dobra a zla. I v našem rozhovoru se autorka k tomuto tématu vrací a propojuje je s posláním umělce a spisovatele: "Všechno, co nás ohrožuje, je z rodu dehumanizace a jejích následků. Umění je základním aspektem lidství a srdcem společnosti. Když není živé, společenský organismus se polarizuje: mrazivý systém na jedné straně, živočišnost na druhé." Ano, to je ono obrovské pole působnosti pro umění a literaturu – nikoli instrumentálně, ale bytostně vyjadřovat lidství svobodným tvůrčím aktem a tak je střežit v jeho posvátné hloubce. Jsem moc rád, že v české literatuře máme autorku, která do takové závratě promýšlí a živým jazykem uchopuje tuto základní existenciální a spirituální dynamiku. Jak daleko takový vhled přesahuje úmorné kroužení kolem vlastních personálií. Jak vysvobozuje…
K tématu dehumanizace doporučuji v tomto čísle ještě esej Karla J. Beneše Fašismus smeček aneb Konečné řešení říše středu. Velikonoční nádech má pozoruhodná próza mladého autora Ondřeje Macla Než kohout zakokrhá a v rubrice "Nad knihou" se básník a teolog Nikolaj Ivaskiv zamýšlí nad dílem amerického nekonformního katolíka, psychoterapeuta Thomase Moora, s příznačný názvem Osobní náboženství.
Závěrem bych rád upozornil na rubriku recenzí, která tentokráte přináší hned několik kritik titulů, jež byly letos nominovány na Magnesii Literu. Této ceně se budeme věnovat i v dalším čísle, kdy už bude jasno, kdo letos nejprestižnější tuzemské ceny obdržel. Přeji vám požehnané svátky Vzkříšení a Osvobození.
Adam Borzič
Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 35. ročník