Rozpoznat převlek anděla tmy

Vaši knihu nenápadně prostupují duchovní motivy. Je v ní inherentně obsažena kritika materialistické antropologie, světa bez psýchy. Duši ovšem ve dvacátém století vymýtili i mnozí teologové; např. někteří evangeličtí myslitelé považují učení o duši za platonskou nauku, která nemá oporu v Bibli. Jaké je duchovní pozadí vašeho díla? Jak rozumíte duši?

Platon je přece jeden z největších duchů lidstva a křesťanství připravoval cestu! Nevím a ani nechci vědět, co dělají teologové bez duše. Připadá mi to zvrácené jako ta logie bez psýchy, kterou odmítá Jan Lazar, hlavní postava románu. Duše… je takovým jemným leitmotivem vyprávění a zároveň má v románu váhu, která vydá víc než všechno zlé a idiotské, o čem je tam řeč. Duchovní pozadí? Celý život. Pravda je, že jsem hodně hledala a že mě do světa vedlo duchovní hledání, jehož nejúplnějším způsobem je pro mne antroposofie – což znamená „lidská moudrost“, přesněji moudrost člověka, který znovu nachází spojení s kosmickou moudrostí – Sofií. Nemůžu říct, jak rozumím duši, můžu jí jen rozumět. Je však za slovy a mimo dosah intelektuálních definicí. Duše potřebuje duševní potravu, na kterou je naše civilizace čím dál chudší. Totiž, ona ji vymítá. Proto také dusí umění a svobodné vzdělávání. Bez duše není umění ani smysl pro krásu. Negovat duši se pokusil komunistický materialismus, ale sám byl jen prvním stupněm pojetí člověka jako živočišného těla mezi těly. Toto pojetí teď postupně monopolizuje klíčové pozice, v novém převlečení vítězí na antropologickém poli. Materialismus a ateismus, na kterých se zakládal komunismus, se dnes na „vyšším“ stupni vnímají jako nezbytná součást vědeckého a technického pokroku. Ten strašlivý, nízký, těžký, ohavný strop, kterým si svůj ohromný, skvělý svět oddělujeme od světa duchovního, to je dnes skutečné zlo. Budovala ho celá moderní civilizace. Dosloužil.

Zmínila jste antroposofii, která pojímá dějiny i kosmos v podstatě jako duchovní evoluci. Současně svět opět obestírají apokalyptická mračna: ekologická katastrofa na obzoru, abnormální sociální nerovnováha, vyprázdnění demokracie, náboženský fanatismus a terorismus, obnovení geopolitického napětí mezi Ruskem a Západem, války… Jak číst tato znamení doby v perspektivě ducha?

Současná situace je zlomová a procházíme takovou menší apokalypsou. Už nebude možné sedět před událostmi jak před televizní obrazovkou. Základem je práce na sobě. Vědomí duchovní skutečnosti proměňuje hodnoty, způsob vidění i chápání. Duchovní evoluce není automatická, člověk je svobodný, nemusí. Může utíkat do slepoty a přesvědčovat sebe nebo nějaké „my“, že je na „správné straně“. Tržní logika, materialismus, egoismus, narcismus a podobné dnes zdánlivě úspěšné formy a způsoby sice vypadají samozřejmě, rozumně a výhodně, ale vyprazdňují ducha a oslabují lidství. Kromě toho všeho si stále uvědomuji, že to, co potřebujeme vědět, abychom katastrofám mohli čelit, bylo už napsáno. Nejde ani tak o to číst znamení – ta jsou přece očividná. Akorát že není velká chuť je brát vážně, protože na rozdíl od velkých krizí minulosti se přece máme až moc dobře. Ze všech stran je člověk přesvědčovaný, že o nic jiného ani nejde než se mít dobře a líp a líp. Když mluvíme o antroposofii, je třeba říct, že Rudolf Steiner vytvořil dílo, které zakládá na duchovních principech pedagogiku, lékařství, biodynamické zemědělství, architekturu, psychologickou terapii a eurytmický pohyb. V poslední době se stále víc lidí věnuje těmto novým formám – a ony mají všechny jednoho společného jmenovatele: pracovat s nimi není profese, nýbrž umění. Slovo „duchovní“ si možná lidé vykládají jako něco církevního nebo metafyzického, ve skutečnosti jde o kvalitu poznání, vztahů, citů atd. Všechno, co nás ohrožuje, je z rodu dehumanizace a jejích následků. Umění je základním aspektem lidství a srdcem společnosti. Když není živé, společenský organismus se polarizuje: mrazivý systém na jedné straně, živočišnost na druhé.

pokračování ve Tvaru na str. 4