FotoFET

Které jídlo nikdy nevynecháš? Snídani sněz sám, o oběd se rozděl s přáteli, večeři nech nepříteli. No tak, za maminku, za tatínka… Ještě jednu lžičku! A nezapomeň zapíjet! – K čemu mě to nutíte? Sotva jsem se stačila probudit a už slyším jednu moudrou větu za druhou. Seď rovně! No tak, polož tu lžíci. S jídlem se nehraje! Kde máš ty nohy! Nedloubej se v nose! Jez! Jez! Vždyť je to u nás jako u Angličanů! Yes? Je jídlo opravdu tak důležité? Really? Třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys! Mlíko, cukr, bílá mouka. Tři největší zabijáci. Přede mnou. V bílé misce. – Mami…?!

Jsi to, co jíš! Co má asi na stole královna? Džus? Čaj s mlíkem? Full English breakfast? Tousty? Pomerančovou marmeládu! Hmmm. Drak snídá princeznu. Na Popelku zbyly jen oříšky. A nestala se z ní veverka! A co asi jí víla Amálka? Ranní rosu z květů? Pylové knedlíčky? Nebo je živa jen vzduchem? Jakže se tomu říká, mami? – Breatharián… – A to jako opravdu nejí? A ty mi pořád říkáš, to kdyby měly děti v Africe… Proč teda tolik lidí umírá hlady?

Nechci být sama. Ani u plné misky. Třeba bych snídala jako královna. Na jídle je přece nejlepší, že jsme spolu. Všichni kolem jednoho stolu. Nesnáším, když si táta čte noviny a nervózně přepíná programy. Jo, Slávie to zase projela. No a? Kam, mami, zase odbíháš? Vždyť jsi tu troubu už dávno vypnula. Ne, nechci přidat. A z těch reklam v rádiu se mi zvedá žaludek. Kdo stojí o pohádky… Aspoň jednou za den bysme měli být spolu, ne?

Tati, proč skláníš oči do talíře? Ne, vlas ti do polívky nespadl! Já jsem tady! Naproti! Přímo před tebou! Ne, nemusíme mlčet. Ano, ve školce říkali: Dobré chutnání a bez povídání. Já ale chci vědět, co dnes budeme dělat, tati. Kam zase spěcháš? To si s námi ani to kafe nevypiješ? No mami? Vždyť ty tramvaje jezdí jedna za druhou. Ano, stihnu to. To víš, že jo! Ne, nesrkám. Chci se jen pomalu najíst. V klidu. Vždyť zvoní až za půl hodiny. Ano, dobře. Úkoly mám. Klíče taky. – Pusu. Pa! – Nenechávejte mě tu samotnou!!!

Mel

foto Petr Vinderman