FotoFET

29. 4. 2015
FotoFET.jpg

 

 

Mám otřes mozku. Hloupé zranění. Někdo mi hází klacky pod nohy. Když jezdím na bruslích. Nemůžu číst. Řádky mi skáčou, slívají se do šedočerných vln. Křída papíru mihotá jak kuchyňská zářivka. Maně se rozpomínám na holčičku, co se jmenovala Matylda a nosila modré náušnice. Nemusela bych nutně umět nazpaměť telefonní seznam jako ona. Spoléhám na jiná média. Ale náhradní hlava by se hodila. Ne, zelí k obědu neplánuju!

Milovala jsem kolotoče. Zvlášť ten starosvětský. Vyřezávané koníky s kašírovanými sedly a pravou hřívou. Na krku se jim houpala dřevěná tabulka se jménem. Šemík byl bělouš. Odřený. Olysalý. Přesto jsem se vždycky snivě vyhoupla do jeho oprýskaného sedla. A cůpky mi vlály v rytmu orchestrionu. A vůbec nevadilo, že na stejném koni kdysi jezdívala moje babička. Chodívala jsem s ní pomalou chůzí. Vzpomínala na svého strýce. Zemřel při stavbě Stalinova pomníku. Obdivovaly jsme kvetoucí magnolie. Naslouchaly hukotu včel. Kolem stánku s pivem jsme rychle prošly k lavičce nad řekou. Pod nohama nám křupal žlutý písek. Usedly jsme. Babička vytáhla rohlík se šunkou. Místo slunečníků nám stínily rozkvetlé kaštany. Holubi okolo nás začali vytvářet soustředné kruhy.

„To žvejkáš, jako kdyby to bylo hovno! – A narovnej se,“ dloubla mě do zad, až mi zaskočilo. „Pro koho myslíš, že jsem to mazala? Nedrob těm holubům, víš, co maj všechno za nemoce?“ Máchala rukama. Holubi se kolébavými kroky vydali do bezpečí. Pokradmu jsem vzala papírový pytlík. Takový ten, který lepili muklové, jak neopomněla vždy podotknout babička. Když si vybírala drobky z výstřihu, nafoukla jsem jej – a prásk. Holubi vzlétli na nejbližší kaštan. Facka přilétla záhy potom. Před očima černo. Žaludek na vodě. Hlava na kolotoči. Záviděla jsem holubům. Nepopiratelnou svobodu. Samozřejmou drzost. Větve se pod jejich vypasenými tělíčky prohýbaly. Probírali se peřím. Otáčeli hlavy. Tu jedním, tu druhým okem pozorovali, je-li už bezpečno. My už musely letět na tramvaj. Ještě se zastavit ve výseku pro levné kuře. V pekárně pro housky. Večerní Praha! Haló na sobotu!

Mel

foto Vendula Trnková

 

Vybrané články z této rubriky:

Aktuálně

Le web est mort, vive le web!

od konce září máme nové internetové stránky. Najdete je na nezměněné adrese www.itvar.cz. Plus twitterový profil a podobné vymoženosti, ach jo...

Léto!

Milí čtenáři, přejeme vám krásné a poklidné prázdniny a v měsíci září se těšíme opět nashledanou. Čtrnácté číslo vyjde ve čtvrtek 10. září.

Anna Barkovová: ***

v překladu Radky Rubilinové

otevřený dopis Tomáše Čady premiérovi vlády ČR Bohuslavu Sobotkovi

k Tomášovu stanovisku se připojuje i náš časopis

Poslední předprázdninové číslo Tvaru vyjde ve čtvrtek 25. června

Milí čtenáři, třináctka je baže šťastné číslo! „Přepis přítomnosti“ obnažil si nejen paže a duní vesmírem & pod peřinou funí: Spisovatelé se sjeli lajnou slov!!! Je literatura páže, nebo král?!? A co káže?!? Černé na bílém?!? Dražé projevů?!? Tu chválou, tu kvílem?!? — A do toho Točité věty a Život za životem… Item ibidem složité světy & chorobné květy básníkova psaní… Že na vás jde spaní? To nevadí. V Zuckerbergově arestu vám Frau Cukrblik ráda poradí: „Dejte si na fejs selfie s Husem Janem!“ Žít je tak krásné, dokud nevyvanem…

Pište pro Včelku

Rádi píšete dětské příběhy? Nebo je máte už v šuplíku? Jste začínající autor nebo autorka? Server Včelka.cz spotřebuje spoustu textů...
 
Registrace
 

Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 31. ročník

Tvar, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
tel.: 234 612 398, 234 612 399
redakce@itvar.cz
Webdesign a webhosting Saturn-Toya s.r.o.
Hledaný výraz