FotoFET

Mám otřes mozku. Hloupé zranění. Někdo mi hází klacky pod nohy. Když jezdím na bruslích. Nemůžu číst. Řádky mi skáčou, slívají se do šedočerných vln. Křída papíru mihotá jak kuchyňská zářivka. Maně se rozpomínám na holčičku, co se jmenovala Matylda a nosila modré náušnice. Nemusela bych nutně umět nazpaměť telefonní seznam jako ona. Spoléhám na jiná média. Ale náhradní hlava by se hodila. Ne, zelí k obědu neplánuju!

Milovala jsem kolotoče. Zvlášť ten starosvětský. Vyřezávané koníky s kašírovanými sedly a pravou hřívou. Na krku se jim houpala dřevěná tabulka se jménem. Šemík byl bělouš. Odřený. Olysalý. Přesto jsem se vždycky snivě vyhoupla do jeho oprýskaného sedla. A cůpky mi vlály v rytmu orchestrionu. A vůbec nevadilo, že na stejném koni kdysi jezdívala moje babička. Chodívala jsem s ní pomalou chůzí. Vzpomínala na svého strýce. Zemřel při stavbě Stalinova pomníku. Obdivovaly jsme kvetoucí magnolie. Naslouchaly hukotu včel. Kolem stánku s pivem jsme rychle prošly k lavičce nad řekou. Pod nohama nám křupal žlutý písek. Usedly jsme. Babička vytáhla rohlík se šunkou. Místo slunečníků nám stínily rozkvetlé kaštany. Holubi okolo nás začali vytvářet soustředné kruhy.

„To žvejkáš, jako kdyby to bylo hovno! – A narovnej se,“ dloubla mě do zad, až mi zaskočilo. „Pro koho myslíš, že jsem to mazala? Nedrob těm holubům, víš, co maj všechno za nemoce?“ Máchala rukama. Holubi se kolébavými kroky vydali do bezpečí. Pokradmu jsem vzala papírový pytlík. Takový ten, který lepili muklové, jak neopomněla vždy podotknout babička. Když si vybírala drobky z výstřihu, nafoukla jsem jej – a prásk. Holubi vzlétli na nejbližší kaštan. Facka přilétla záhy potom. Před očima černo. Žaludek na vodě. Hlava na kolotoči. Záviděla jsem holubům. Nepopiratelnou svobodu. Samozřejmou drzost. Větve se pod jejich vypasenými tělíčky prohýbaly. Probírali se peřím. Otáčeli hlavy. Tu jedním, tu druhým okem pozorovali, je-li už bezpečno. My už musely letět na tramvaj. Ještě se zastavit ve výseku pro levné kuře. V pekárně pro housky. Večerní Praha! Haló na sobotu!

Mel

foto Vendula Trnková