Král Majáles

Letos je to přesně padesát let od doby, kdy pražské ulice brázdil jeden z největších avantgardních básníků historie: Allen Ginsberg (1926–1997). Rozjásaný a opojený fousáč s brýlemi a v teniskách – tak vstoupil do povědomí československého publika. Jeho návštěva Prahy je protkána různými příběhy, jež nemají daleko k legendám: na jednu divokou noc se stal králem majálesových slavností. Když potom Prahu – nuceně – opouštěl, shrnul celý svůj pobyt do básně s názvem „Král Majáles“.

Vraťme se ale o pár měsíců zpět. Je mrazivý únor a kontroverzní americký básník přilétá do Prahy, poté co ho deportovali z Kuby. Ginsberg, hlásící se otevřeně k homosexualitě, se totiž postavil proti perzekuci homosexuálů na Havanské univerzitě, což se nelíbilo Castrovi, a nepomohl ani fakt, že Ginsberg patřil ke kritikům „nepřátelského“ amerického režimu. Básník se pak do Prahy dostal v podstatě náhodou: ruzyňské letiště mu mělo sloužit jen jako prostor pro mezipřistání, odkud by odletěl do Londýna a následně zamířil domů do USA. „Jednoho rána na konci mého pobytu jsem byl ve svém hotelovém pokoji, když náhle vešli dovnitř tři mlčící vojáci v uniformách olivové barvy s jedním úředníkem. Ten prohlásil, že je náčelníkem přistěhovaleckého úřadu, mám si prý sbalit zavazadla, budu vyhoštěn prvním letadlem do Prahy,“ uvedl později básník v jednom rozhovoru.

V Praze se Ginsberg sešel se svými přáteli: překladatelem Janem Zábranou a spisovatelem Josefem Škvoreckým. Společně pak zažádali Československý svaz spisovatelů o legalizaci básníkova pobytu a několikatýdenní stipendium. Americký host se tak nakonec v Praze zdržel až do poloviny března. Podstatnou část trávil v poetické vinárně Viola, kde se koncentrovali režimu nepoplatní umělci, kteří inspirovali a přitahovali početnou skupinu mládeže. V podniku pravidelně předčítali také představitelé beatnického hnutí u nás, mezi nimi i Václav Hrabě, jenž se však pohledu na trůnícího krále majálesu už nedočkal: v březnu byl nalezen mrtvý ve svém bytě v důsledku otravy oxidem uhelnatým.

Ginsberg přiletěl do Prahy 18. února. Oměsíc později, 19. března, odcestoval vlakem do Sovětského svazu, kde se setkal s několika slavnými ruskými spisovateli. Do Prahy se vrátil až 29. dubna 1965. Měl tady strávit už jen několik dní a pak konečně odletět do Londýna. Což se opravdu stalo, nicméně za poněkud jiných okolností, než si představoval. Jeho slavný „královský“ příběh se začal psát 1. května. Básník relaxoval ve svém hotelovém pokoji, když vtom uslyšel klepání na dveře. Otevřel a vrhla se na něj delegace studentů s nápadem kandidatury na krále majálesových slavností v pražské Stromovce.

Za vším stál Josef Škvorecký, který měl sám kandidovat, nabídku studentů ČVUT však odmítl a místo sebe jim doporučil právě amerického hosta. Ginsberg s návrhem nadšeně souhlasil a vyrazil společně s vysokoškoláky na Staroměstské náměstí. Odtud startoval více než hodinu a půl trvající studentský průvod čítající až 150 tisíc (!) lidí. Jeho součástí byli také studenti, kteří měli i za pomoci provizorně vyrobených obušků dbát na bezpečnost a poklidný průběh průvodu; nechyběli však ani příslušníci StB, vydávající se za studenty. Ginsberg byl posazen na jeden z alegorických vozů a zamířil s ohromným davem do Stromovky, kde slavnosti vrcholily volbou krále majálesu a korunovačním rituálem. „Během průvodu před ním pomalu kráčeli studenti s velkým transparentem s nápisem: Ginsberg králem majáles, výraz proletářského internacionalismu. Zarostlý královský adept měl na hlavě nasazenou lesklou korunu a na krku barevné korálky. Během cesty prozpěvoval buddhistické mantry,“ vzpomínal tehdejší básníkův průvodce po Praze Andrew Lass.

Pro Ginsberga to bylo něco nevídaného. Ocitl se v cizí zemi, před cizím publikem, které ho milovalo a spatřovalo v něm symbol svobody. Moment rituální volby později v rozhovoru detailně popsal: „Bylo to zastřešené jeviště pro rockové koncerty. Každý musel vystoupit k mikrofonu a pronést agitační projev. Pak jsem se u mikrofonu ocitl já, ale neuměl jsem vůbec česky, a tak jsem to vyřešil tak, že po celou dobu, co jsem byl na řadě, tři nebo čtyři minuty, jsem zpíval: Ómšrimantrája, Ómšrimantrája… Je to mantra pro budoucí osvícení nebo budoucího Buddhu, májfrája Buddhu, Buddhu budoucí generace, což se, podle mého, k té situaci přesně hodilo. Společnost, která pomalu rozmrzává a pohybuje se směrem k jakémusi otevřenému myšlení.“ Amerického básníka a kandidáta ČVUT za vítěze nakonec určilo speciální zařízení na měření hluku, které mělo stanovit nejhlasitější ohlas davu u jednotlivých uchazečů. Podle vzpomínek Andrewa Lasse ale měřidlo ve skutečnosti nefungovalo, nicméně i tak bylo zjevné, že Ginsberg uchvátil studentský dav nejvíce. Byl proto zvolen králem majálesu a s nadšenými studenty se pustil do oslav, které se z pražské Stromovky záhy přesunuly na Hlávkovu kolej. Tady básník před studenty chválil myšlenku pražského majálesu a nebál se výrazněji kritizovat stávající režim v Československu. To vše zaznamenával jeden z agentů StB, jenž se na kolej dostal v přestrojení za studenta. Ginsberga sledovala tajná policie už během jeho prvního pobytu v únoru a na každém rohu mu byla v patách i při jeho májové návštěvě Prahy. Ihned po korunovaci se na něj nalepil tajný agent, jehož hlášení se posléze stalo důvodem, či spíše záminkou, k básníkovu vyhoštění.

pokračování v Tvaru č. 9, str. 18