FotoFet

16. 5. 2015
foto Zdenek Kraml ml.

Pach benzinu přebíjí odér tlejících odpadků zavátých daleko od překypujícího betonového koše. Stojím ve frontě bez začátku a konce. Čekám. Pozoruju měňavou duhu olejových skvrn na vysychající kaluži. Letokruhy žlutavého pylu žalují na pražící slunce. Posunuju brýle na nose. Kolik večer napočítám nových pih? Kdybych četla papírové noviny… Snad si nebudu s sebou nosit vějíř? Nebo kapesní ventilátor na baterku? Jako japonské turistky?!

Na konci parkoviště bagr dobývá obrubník. Beton se drolí. Lžíce odkrajuje mazlavý jíl. Nohy mi zarůstají do měknoucího asfaltu. Autobus nikde. Shrbená záda, tablety a mobily chrání hřbety rukou před ostrým sluncem. Sousoší „Muž slinící si prst a jeho přátelé“ mistra Pimeriho patří dávné minulosti. Jaká skulptura by promlouvala k dnešku? Kafka, co neví, kde mu hlava stojí? Žena chytající bronz s hrdě odhalenými ňadry číslo pět? Taras Ševčenko, který zabloudil na Smíchov? Bronzová matka slastně kojící na veřejnosti? Michael Jackson místo Stalina? Zkamenělá fronta bez začátku a konce? Patří ještě umění do veřejného prostoru? Co? Nebo je třeba jej zabrat? Haló! Zabrat! Za! Brat!

Kdysi chudí malíři dostávali zakázky. Vymalovali Národní divadlo. Vrazili mozaiku do štítu Obecního domu. Sochaři nemuseli uplácet stavitele, aby nějakou tou karyatidou nahradili sloup. Ještě před čtvrt stoletím naplánované volavky zobaly drobky před každou druhou samoobsluhou. Šedou zónu panelů unifikovaných rozměrů zabydlovali vetřelci ze sféry (povoleného) umění. Kde je veřejný prostor? Ten, který nekoupil developer? Ten, který pronajímá město? Ten, k němuž se nikdo nehlásí?

Město se zužuje. Akry náměstí a proluk na sebe vydělávají metry nebytových prostor k pronájmu. Když bloumáme lesy České republiky, ještě uneseme metry čtvereční mezi hříbkem a kmenem, nadhled strání i šíři luk. Městem se necháme svírat. Na HitHitu s radostí přispíváme na pracovny v parku. Opuštěné kliniky se mění v kulturní centra. DIY dílny rostou jako houby po dešti. A kde je prostor pro umění? Ve frontách bez začátku a konce se skloněnými hlavami trpíme agorafobií? Haló!

Mel

 

Vybrané články z této rubriky:

Aktuálně

Le web est mort, vive le web!

od konce září máme nové internetové stránky. Najdete je na nezměněné adrese www.itvar.cz. Plus twitterový profil a podobné vymoženosti, ach jo...

Léto!

Milí čtenáři, přejeme vám krásné a poklidné prázdniny a v měsíci září se těšíme opět nashledanou. Čtrnácté číslo vyjde ve čtvrtek 10. září.

Anna Barkovová: ***

v překladu Radky Rubilinové

otevřený dopis Tomáše Čady premiérovi vlády ČR Bohuslavu Sobotkovi

k Tomášovu stanovisku se připojuje i náš časopis

Poslední předprázdninové číslo Tvaru vyjde ve čtvrtek 25. června

Milí čtenáři, třináctka je baže šťastné číslo! „Přepis přítomnosti“ obnažil si nejen paže a duní vesmírem & pod peřinou funí: Spisovatelé se sjeli lajnou slov!!! Je literatura páže, nebo král?!? A co káže?!? Černé na bílém?!? Dražé projevů?!? Tu chválou, tu kvílem?!? — A do toho Točité věty a Život za životem… Item ibidem složité světy & chorobné květy básníkova psaní… Že na vás jde spaní? To nevadí. V Zuckerbergově arestu vám Frau Cukrblik ráda poradí: „Dejte si na fejs selfie s Husem Janem!“ Žít je tak krásné, dokud nevyvanem…

Pište pro Včelku

Rádi píšete dětské příběhy? Nebo je máte už v šuplíku? Jste začínající autor nebo autorka? Server Včelka.cz spotřebuje spoustu textů...
 
Registrace
 

Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 31. ročník

Tvar, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
tel.: 234 612 398, 234 612 399
redakce@itvar.cz
Webdesign a webhosting Saturn-Toya s.r.o.
Hledaný výraz