Okultura

Motto: „Považme: člověk nadaný schopností čepovat v kosmu »kulturu«!“

(Gustav Meyrink)

„Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, tak že z ničeho jest to, což vidíme, učiněno.“

„Blažení nebešťané, kteří vše poznávají ve světle!“ píše v jednom ze svých dopisů Marsilio Ficino. „V bezpečí jsou zvířata, která žijí v temnotě a nemají žádné chápání věcí budoucích! Nešťastní a bázní naplnění lidé, kteří mezi nimi takříkajíc tápají vmlze!“ Naši esej uvozuje jako motto citát z díla Gustava Meyrinka, jenž mluví o „člověku nadaném schopností čepovat v kosmu »kulturu«“, a jinde popisuje Boha jako Hodináře a činí z něj postavičku pro řadu svých povídek nebo románů. Jan Assmann nás zpravuje o tom, že „z nadbytku vědění a nedostatku života vzniká nerovnováha, která jako »nepokoj« v hodinách udržuje člověka ve vnitřním pohybu. Sv. Augustin míní, že tento neklid vychází z Boha, jenž stvořil člověka k obrazu svému. Poznání dobrého a zlého, či poznání vůbec, staví člověka naroveň Bohu, sicut Deus. Jde o vědění kosmicko- magické, o tajemství nebes a země. Člověk, který pro přemíru vědění vypadl z řádu přírody, si musí vytvořit umělý svět, v němž by mohl žít. To je kultura.“

Okultura se rodí z poznávání souvislostí. Představuje pokus člověka překročit světy a navrátit se do jednoty světa hořejšího, odkud – padnuv – byl vyhnán. Pomineme- -li skvosty historického písemnictví s okulturními aspekty, jako je třináct knih čínského Mistra Sun-c’ o strategii pod názvem O válečném umění a stejnojmenný renesanční traktát Niccolň Machiavelliho či jeho Vladař a Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia, pak prvním moderním předchůdcem na tomto poli jsou Dějiny magie (1859) slavného francouzského mága Eliphase Léviho (1810–1875), jehož Dogma a rituál vysoké magie se dostal na kulinářský čtenářský lístek surrealistických ideologů.

Zbytek Sanovy eseje si můžete přečíst v Tvaru č. 10/2015