Cesta dlouhá jako zimní noc a světlonošů málo

Oba dva jste se dříve – ať již v roli vydavatele jeho knih, nebo jejich překladatele – zabývali dílem Aleistera Crowleyho –mága, básníka, myslitele, ale též horolezce, šachisty nebo sexuálního experimentátora. Čím vás tehdy jeho osobnost zaujala a jak v současnosti hledíte na jeho duchovní odkaz? Co z něj zůstalo živé?

SAN: Může to znít bizarně, ale Crowleyho osobností jsem se nezabýval až do jistého článku v Reflexu. Ve světle jeho díla mne vůbec nezajímala. Když čtete Liber 418: Vize & Hlas, tak máte to, co je za Crowleyho osobností, jako na talíři. A v zásadě je tomu tak pro mne i nadále. Ať si jeho hlasití kritici osvojí tolik jazyků, jako uměl on, vyšlápnou si na K2 atd. Nadto je třeba chápat, že se narodil roku 1875, a když mu bylo dvacet, byl Oscar Wilde ve viktoriánské Anglii odsouzen soudem za sodomii na dva roky do vězení. Chci tím říci, že dnes by to, čím tehdy Crowley šokoval měšťáky, zůstalo zcela bez povšimnutí. O co tedy jde? Pokrytectví, bulvár, senzacechtivost, žádná pořádná práce.

Takže Crowley je pro mne především vtělen do poselství jako Vize & Hlas (Liber 418), Kniha Lží (Liber 333), Kniha moudrosti aneb bláznovství (Liber Alef). Může být individuálně vnímán jako volní příprava (srov. Liber III vel Jugorum) nebo vyšší stupeň sebepoznání na pozadí psychologie archetypů i svérázná pouť alchymickou zahrádkou.

Litera zabíjí, Duch oživuje – a to platí i o jeho díle. Sám by řekl nejspíše: Suum cuique, „každému to jeho“.

Můžete nastínit, co je to Theléma? Jaká je současná podoba thelémského hnutí – existuje-li vůbec – u nás?

SAN: Řecké slovo θέλημα se překládá jako „vůle“ od slovesa θέλω, tj. česky nejlépe „mít vůli“, nikoliv jen pouhé „chtít“, což je zavádějící zejména tehdy, řekne-li kdo „Budu si dělat, co chci“, na rozdíl od „Dělej, co ty chceš, ať je cele zákon“, až po finální „Quid voles illud fac“ (česky: „Co musíš chtít, to dělej“, kap. 2, Liber 333), jež se setkává s Ježíšovým výkřikem „Ne má vůle, nýbrž tvá staň se“ (Lk 22,42). Má niternou souvislost i se slovem τέλος, jež znamená „konečný cíl, účel života, smysl konání“, a dovede nás až k talismanu, z arabského ŘáÇÓă talasm, tj. „rituál“.

Nelze rozumět Thelémě, pokud jste nečetli Gargantuu Františka Rabelaise, jak jej mile nazývá Česká Theléma, patero romanistů, kteří jeho dílo v bolestech překládali. A dodal bych, že Crowleyho ani Rabelaise nemůže číst člověk nevzdělaný, což je možná příčinou, že Opatství Thelémitů českých zeje prázdnotou, neb se zřejmě zalekli nápisu nad velkou branou thelémskou. Pár mých přátel si, arci, řídí svůj život „podle své chuti a svobodné vůle… jak to ustanovil Gargantua“, leč nahlédl jsem, že zejména tzv. „dědici“ Crowleyho díla ze zámoří libují si toliko v zlaťácích a v těch, „kdo v právech hudlaří“. A protože mne to nezajímá, nestarám se o ně. Budou zde ovšem i ti, kdož zavrhli nebeské zemědělství a svobodu a oddali se kultu doslovného následování. Ani o ty se nestarám.

MMM: Stejnou promluvu k hledajícímu srdci má ovšem i sv. Augustin: „Miluj a dělej, co chceš“ (Cesta k pravému štěstí), a jaksi předpokládám, že Crowley se svým vzděláním jej mohl znát.

SAN: My jsme obdrželi tři měchy fantastické vody a máme na paměti slov velekněžky Bacbuc: „Jděte, přátelé, pod ochranou oné duchovní sféry, jejíž střed je všude a obvod nikde, kterou nazýváme Bohem.“

Zbytek rozhovoru najdete v Tvaru č. 10/2015