editorial Adama Borziče

Milí čtenáři Tvaru,

blíží se Sjezd spisovatelů, pořádaný Asociací spisovatelů, a tak jsme se rozhodli otázat se několika autorek a autorů, co od něj očekávají. Protože se na přípravách sjezdu skrovně podílím, dovolím si stručně popsat své důvody, proč tento sjezd pokládám za velkou příležitost pro českou literaturu a snad i pro celou společnost. Literaturu lze sotva chirurgicky separovat od společnosti, v níž vzniká, dokonce i tehdy, když se k ní tato staví ostentativně zády nebo ji jen plaše či tiše ignoruje. Ať tak či tak, literatura je z povahy věci skutečností veřejnou. Vždy k někomu promlouvá, někam míří a s někým vede pomyslný rozhovor. Je tedy jen logické, že i česká literatura sdílí osudy této země – včetně posledních dvaceti pět let demokracie. Vynucovaná společenská angažovanost a ideologičnost za minulého režimu se v literatuře po Listopadu projevila jistým odporem k veřejnému působení. Odklon směrem k privátním vesmírům byl zcela pochopitelný a v jistém smyslu nutný. Čtvrt století od sametové revoluce je ovšem patrné, že naše jednání již nemůže být určováno pouze reaktivností vůči minulému režimu. Svět se dramaticky změnil. Změnila se společnost. To, co bylo v devadesátých letech přirozené a zákonité, dnes již přirozené není. Rozvoj informačních technologií, budování kapitalismu českou cestou a nakonec i světový kontext „po krizi“ – to vše ukazuje, že literatura již v čistě osobních souřadnicích bytovat nemůže. Literatura coby umění slova a významu nemusí apriori splňovat společenskou poptávku. Ale současně nemůže, pokud chce být pravdivá, rezignovat na svoji roli ve společnosti. (Byť by tou rolí bylo pouze střežení a rozvíjení bohatství jazyka, zpřesňování a zjemňování řeči. Ostatně od Konfucia víme, že špatná vláda a špatný jazyk si do určité míry odpovídají.) Smysl sjezdu spisovatelů vidím ve dvojím: ukázat veřejnosti, že literatura stále existuje a spisovatelé ve veřejném prostoru mají své místo. A že jim na dialogu se společností, jejíž jsou součástí, záleží. Jsme dnes ohroženi plíživou ideologií postdemokracie, manažerským a odbornickým ptydepe, které postupně nahrazuje rozpravu svobodných lidí. Ať již budou spisovatelé na sjezdu hovořit o svém chápání literárního umění nebo řešit vztah literatury a státu, respektive literatury a společnosti, již nyní je jisté, že takový pokus je smysluplný.

Přeji vám vlídné čtení.

Adam Borzič