FotoFet

25. 5. 2015
foto Petr Fiala

Můj bratr je už velkej kluk. Když ještě neměl skoro dva metry, na hlavě mu rostly vlasy a lýtka měl štíhlá a hladká jako Mirek Dušín, miloval coca-colu, počítač Atari a modely z Abička. Zálibně je vystřihoval, drobné díly vyřezával žiletkou. Podlepoval je bílým papírem. Naznačené přehyby rýhoval skalpelem podle pravítka. Nůžkami na nehty prostříhával chlopně. S velkou vážností otevíral černé šroubovací víčko lepidla Herkules. Přičichl k němu. Vybral pevnou špejli a zašlehal bílou vazkou tekutinou. Dbal na to, aby neukápl vedle.

Psací stůl zarůstal papírovými tatrovkami, liazkami, tanky, lokomotivami, bagry imotorkami. K Vánocům a narozeninám nechtěl jiné dárky než papírové modely. Vzducholoď se mu vznášela nad postelí. Zleva nalétávala papírová helikoptéra. U okna levitovala orbitální stanice Saljut. Pro Pražský hrad, Karlštejn a Kost jsem mu musela uvolnit svou knihovničku.

Byl pečlivý. Odstranil žmolky z lepidla, z uzávěru odloupl zasychající lepidlo a opatrně jej zašrouboval. Tužky, pravítka, nůžky a skalpely vždy omyl vlhkým hadříkem a zasunul je do plechovky od coca-coly. Ani mě nepřekvapilo, když si podal přihlášku na medicínu. Se skalpelem byl zvyklý pracovat. A trpělivosti měl na rozdávání.

Biologii člověka jsem měla vmalíčku už v šesté třídě. Zkoušela jsem ho z anatomie. Spadla vám mandibula? Dostal za jedna. Na pitevně vynikal. Jen pořád s nikým nechodil. Seděl doma a drtil. Nebo si hrál s lepidlem. Měl mléčnou pleť a krátkozrace šilhal přes zrzavou patici. O prázdninách začal jezdit se sanitkou. Jako sestra. Najednou zapomněl na vůni lepidla. Žilami začal proudit adrenalin. „A víš, kolik z toho auta vymáčk? Sto osmdesát!!“ chlubil se nad ránem. Zažil své první bouračky, držel za ruku rodičky, vedl si statistiku infarktů. Vrátil život i starci, co česal švestky a praskl pod ním žebřík. „Jeli jsme sto šedesát po těch děsnejch okreskách. Dejchal. Ale nevypadalo to zrovna dobře. No, a najednou se rozkašlal. A víš ty co? Von ty švestky vůbec nekousal!“

Mel

P. S. Anesteziolog, ženatý, dvě děti. Ano, vzal si sestřičku.

 

Vybrané články z této rubriky:

Aktuálně

Le web est mort, vive le web!

od konce září máme nové internetové stránky. Najdete je na nezměněné adrese www.itvar.cz. Plus twitterový profil a podobné vymoženosti, ach jo...

Léto!

Milí čtenáři, přejeme vám krásné a poklidné prázdniny a v měsíci září se těšíme opět nashledanou. Čtrnácté číslo vyjde ve čtvrtek 10. září.

Anna Barkovová: ***

v překladu Radky Rubilinové

otevřený dopis Tomáše Čady premiérovi vlády ČR Bohuslavu Sobotkovi

k Tomášovu stanovisku se připojuje i náš časopis

Poslední předprázdninové číslo Tvaru vyjde ve čtvrtek 25. června

Milí čtenáři, třináctka je baže šťastné číslo! „Přepis přítomnosti“ obnažil si nejen paže a duní vesmírem & pod peřinou funí: Spisovatelé se sjeli lajnou slov!!! Je literatura páže, nebo král?!? A co káže?!? Černé na bílém?!? Dražé projevů?!? Tu chválou, tu kvílem?!? — A do toho Točité věty a Život za životem… Item ibidem složité světy & chorobné květy básníkova psaní… Že na vás jde spaní? To nevadí. V Zuckerbergově arestu vám Frau Cukrblik ráda poradí: „Dejte si na fejs selfie s Husem Janem!“ Žít je tak krásné, dokud nevyvanem…

Pište pro Včelku

Rádi píšete dětské příběhy? Nebo je máte už v šuplíku? Jste začínající autor nebo autorka? Server Včelka.cz spotřebuje spoustu textů...
 
Registrace
 

Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 35. ročník

Tvar, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
tel.: 234 612 398, 234 612 399
redakce@itvar.cz
Webdesign a webhosting Saturn-Toya s.r.o.
Hledaný výraz