Tvar 7/2008

Sedmé číslo Tvaru přináší rozhovor s Pavlem Novotným, germanistou a inspirativním literárním kutilem z Liberce.  Beletristická stránka je vyzdobena několika jeho „záznamy“, do diskuse o vzniku textů a montování Tvar zapojil i několik výpisků.

„Dvojrecenzován“ je Hadí kámen Miloslava Topinky, soubor esejů, který je nutno nejprve rozřezat (rec. Veronika Košnarová a Jakub Chrobák).

Pavel Janoušek ve své rubrice 969 hodnotí knihu Ludvíka Hesse Satyr a nymfičky.

České literatury v Německu se týká Jedna otázka Tvaru pro Christinu Frankenbergovou, ale i o několik stránek dále se vyskytující polemický příspěvek Martina Langera.

Rubrika Zvěd se zabývá šelmami (J. A. Komenský), sebevraždou u zvířat a u lidí (S. Komárek) a smyslem pro spravedlnost (J. Sádlo).

Akademickými Dějinami české literatury 1945–1958, díl II., se zaobírá recenze Aleše Hamana.

Petr Motýl v sloupku osobně píše o dvou hrobech, jednom plném neklidu a druhém naopak plném klidu na břevnovském hřbitově. Rubrika Ejhle, slovo se hihňá jazykovému amatérismu mailových podvodníků. Tematicky příbuzný je svým způsobem i fejeton Václava Bidla na poslední stránce, nazvaný Ani Ň.

Zprávu o festivalu české poezie v Paříži napsal a fotografiemi doplnil básník Milan Děžinský.

Inventář Tvaru pokračuje položkou vosí hnízdo.

Ladislava Chateau píše o knize Joan Didionové Rok magického myšlení, o několik stránek dál pokračuje ve své rozmluvě s Arnoštem Lustigem.

V tomto čísle nechybí ani bulharská aktualita Ivany Srbkové, pokračování románu v dopisech Mezi továrníky a nesmlouvavá čtenářka poezie (jíž je tentokrát básnířka Irena Václavíková, resp. Irena Šťastná).

Dvoustránku věnovanou německým divadelním textům z Terezínského ghetta připravila Lisa Peschel, do češtiny texty přeložil Dalibor Dobiáš.

Protože sedmé číslo Tvaru je liché (tj. není sudé), na straně 15 nalezneme text Luboše Antonína, který pro Tvar již několik let mapuje zámecké knihovny v českých zemích a tu a tam i jinde. Dnes je na řadě Bezděkov u Klatov, strašidelná literatura ze strašidelného zámku.

Próza je zastoupena dvěma dámami – Yvetou Shanfeldovou a Krisztinou Tóthovou.

Výlovu se ujal Michal Jareš a ulovil Jacka Sikoru se sbírkou Příliš pozdě na jaro, Divoký advent od Vladimíra Šrámka a Orchestr kostitřase Tomáše Weisse.

Recenze:
Olga Tokarczuková: Poslední příběhy (rec. Jakub Grombíř)
Umění po roce 1900. Modernismus, antimodernismus, postmodernismus (rec. Eliška Těšinová)
Petr Placák: Fízl (rec. Alena Fialová)
Ota Filip: Osmý (rec. Tomáš Kubíček)
Josef Prokeš: Na sviňu svět (rec. Petr Matula)
Dušan Karpatský (ed.): Koráb korálový (rec. Pavel Kotrla)
Martin z Kochemu: Veliký život Pána a Spasitele našeho a jeho nesvětější a nejmilejší matky Marie Panny (rec. Marie Škarpová)