Patnácté číslo literárního obtýdeníku Tvar je tematické: zabývá se hluchotou, komunitou českých neslyšících a jejich mateřštinou – českým znakovým jazykem. „Jazyk nejsou jenom slova,“ říká v rozhovoru prof. Alena Macurová, mj. zakladatelka oboru Čeština v komunikaci neslyšících na pražské filozofické fakultě. Se Zuzanou Hájkovou, studentkou téhož oboru, jsme zas hovořili o poezii v českém znakovém jazyce.
Dále Tvar nabízí dva teoretické články: stať Andrey Hudákové Letem tichým světem je jakýmsi průvodcem po světě neslyšících, kdežto Lucie Půlpánová – sama neslyšící – se v článku s názvem Opravdu je to tam napsané? zamýšlí nad vztahem neslyšících k literatuře a čtení. Článek Iva Fencla je pak svéráznou interpretací závěrečné pasáže románu Edvarda Valenty Jdi za zeleným světlem.
Tematické jsou i ostatní rubriky: Jednu otázku jsme položili Lucii Křesťanové, šéfredaktorce časopisu sluchově postižených Gong, respondentkou zapeklité otázky K čemu je vám dobré umět číst? je zase Eliška Stráníková, mladá neslyšící dívka. Čtenářkou poezie je neslyšící básnířka Eliška Vyorálková.
Luboš Antonín v Zámeckých knihovnách popsal historii Pražského ústavu pro hluchoněmé, s Vlaďkou Kuchtovou jsme zavítali k hrobu Antonína Macka, jenž přišel v dětství o sluch, k problematice „hluchoněmých“ se vyjádřil v Patvaru sám velký J. V. Stalin a ani Zlá ovce nezůstala pozadu.
Fotografická příloha napříč celým číslem zachycuje jednotlivé znaky z českého znakového jazyka, poděkování patří naší obětavé figurantce Veronice Chladové.
Nedotčena tématem tak zůstala vlastně jen hrstka rubrik: Ladislava Chateau ve svém pravidelném Francouzském okně převypravuje životní příběh malířky-autodidaktičky Séraphine Louisové, Ivan Matoušek stále parafrázuje Cervantesova dona Quijota a „slyšící“ je i beletristická rubrika: E. Choroba přispěl dvojicí povídek (Obálka, Včelař), Filip Špecián a Michal Matzenauer zase představují své verše.
Recenzovány byly následující tituly:
Dvojí pozornosti se dostalo básnické sbírce Miroslava Holmana Glosy veršem (Kroužení) (rec. Ivo Harák a Ondřej Hanus), Pavel Janoušek v Recancu pojednal o knize Ondřeje Abraháma Domy radosti, cesty smutku, Ondřej Hanus si ve Výlovu počíhal na knihy básní Gustava Erharta Podél Pyrifleghetónu a Radoslava Kutry Jizvy.
Další recenze už jen telegraficky:
Zuzana Navarová: Andělská počta (rec. Zuzana Zemanová)
Petr Málek: Melancholie moderny. Alegorie – Vypravěč – Smrt (rec. Michal Topor)
Jiří Staněk: Pornofilie (rec. Vladislav Reisinger)
Georgi Gospodinov: Lapidárum (rec. Ondřej Hanus)
Eduard Světlík: Půvab poetiky (rec. Ondřej Rychlý)
Milan Ohnisko: Azurové inferno (rec. Eva Klíčová)
Petra Rosette: Dovnitř obrácené oko (rec. Jiří Mareček)
Tomáš Štrauss: Toto čudesné 21. storočie (rec. Ján Chovanec)
Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 35. ročník