Tvar 11/2011

Jedenácté číslo zahajuje rozhovor s básníkem Vítem Janotou, jemuž nedávno vyšla poema s názvem Jen třídit odpad nestačí. Rozhovor je v beletristické části Tvaru doplněn ukázkou z jeho nového rukopisu.

Dvojrecenze je věnována knize Botha Strauße Lži Šero Bydlení (rec. Štěpán Zbytovský a Wanda Heinrichová), 969 slov Pavla Janouška o próze, tentokrát docela přísných, schytal Boletus arcanus Miloše Urbana.

Jednu otázku Tvar položil Romanu Martincovi, koordinátorovi výzkumného projektu Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR, a byl nejen vrchovatě poučen, ale mezi řádky i po zásluze pokárán za svou zpozdilost a naivitu.

Nová nepravidelná rubrika V kravíně myšlenek Tomáše Tupého se věnuje překladům všelijakých veřejně dostupných textů z češtiny do češtiny. Nyní došlo na svižnou glosu Petra Kamberského z Lidových novin.

Článek Karla Pazourka mile překračuje hranice oborů a klade vedle sebe zdánlivě protikladné entity: báseň a matematickou slovní úlohu. Na poměrně krátké ploše se mu daří několik věcí najednou – vzdát hold básni, vzdát hold matematické slovní úloze, pobavit citáty z textů, které jsou spojením obého, a ještě cudně zaprotestovat proti trendu ulehčování učiva žákům.

Na následující stránce se zase Pavel Novotný poněkud fušuje do fyziky, resp. shrnuje svá pozorování fušérů mnohem zapálenějších a romantičtějších, než je on sám, totiž masivní internetový cvrkot mezi vynálezci perpetua mobile.

Na všech sloupích se objevuje záhadný nápis NASÁPÁNO DĚTI, v anketě Dalibora Demela Co si tak jako píšete? odpovídá Mnislav Zelený-Atapana.

Jiří Rambousek ve své rubrice Opravna opouští omyly Václava Černého a bere do rukou memoáry filozofa a matematika Arnošta Kolmana Zaslepená generace – Paměti starého bolševika.

Svatava Antošová se zamýšlí nad knihou Naomi Kleinové Šoková doktrína. Vzestup kalamitního kapitalismu. Dvojstrana je vhodně doplněna sloupkem Rodinné řetězce. Usměvavá cenzura a převyprávěcí trend. a také článkem Boženy Správcové Dilia to s vámi myslí dobře. Negramotní hlupáci, řaďte se, bude svačinka!

Na svých místech jsou stálé rubriky jako Čistička  Patrika Linharta, Jak ses měla, Heleno? Pavla Novotného, Ejhle slovo!, Obrázky z přítmí zámeckých knihoven Luboše Antonína, Francouzské okno Ladislavy Chateau i Vyvření struktur Jakuba Vaníčka a Robert Louis Stevenson Iva Fencla. Pokračuje (a chýlí se k závěru) i próza Jiřího Navrátila Temně rudé otěže.   

Blok věnovaný beletrii zdobí básně Ladislava Selepka, Inky Machulkové, ne-básně Romana Kinkora a Víta Janoty, jakož i kratičké prózy Sáry Vybíralové.

Výlov vedla Wanda Heinrichová, glosuje Velásqueze Jaromíra Zeminy a Ornament masy Siegfrieda Kracauera.

Recenze:
Jan Lukavec: Zneklidňující svět zrcadel (rec. Lukáš Borovička)
Brian Michael Bendis: Daredvil – Muž beze strachu. Omnibus: kniha první (rec. Boris Hokr)
Ondřej Hložek: Tížiny (rec. Milan Šťastný)
Viktor Pelevin: Svatá kniha vlkodlaka (rec. Petr Motýl)
František Černý: Normalizace na pražské filozofické fakultě (rec. Ivo Harák)
Martin Reiner: Hubená stehna Twiggy (rec. Simona Martínková-Racková)
Jan Novák: Aljaška (rec. Alena Fialová)

Zlá ovce vzpomíná na to, jak pracovala v reklamní agentuře, a Mezi žánry se v podání Vlaďky Kuchtové objevuje pomník Elišky Krásnohorské na Karlově náměstí v Praze.