Tvar 17/2011

„Zmíráme na hypertrofii ekonomiky,“ říká v úvodním rozhovoru sedmnáctého čísla Tvaru Táňa Fischerová, herečka a aktivistka, jakož i autorka dvou povídkových souborů. Také sloupek Svatavy Antošové, který následuje hned za rozhovorem, rozvíjí podobné téma.

Dvakrát je recenzován román Kobold od Radky Denemarkové (rec. Lukáš Prokop a Eva Škamlová), 969 slov o próze vyslovil Pavel Janoušek na Spící hrůzou (nebo Spícím Hrůzou?) Patrika Linharta. O několik stránek dál napsal stručnější Michal Jareš o poezii 655 slov, věnovaných debutu Václava Gruši Kukaččí sirotčinec.

K dvěma glosám byl Petr Král inspirován jednak recenzemi Milana Šťastného na dvě básnické sbírky, jednak poezií Jamese Wrighta.

Jednu otázku položil Tvar Lucii Seifertové – týká se zcestovalosti jejího obřího leporela Dějiny udatného českého národa.

Pod názvem Sněhurka a sedm trpaslíků se skrývá článek Pavla Janouška o regionech z hlediska dějin literatury – resp. o problémech, které regionalistům přináší to, že spisovatelé se už nerodí v chaloupkách, ale v porodnicích, studují a pracují jinde než kde žijí nebo kam pravidelně jezdí na chalupu. A umřít také mohou kdekoliv na světě.

Nad knihou Reného Vaňka Nezahrada se rozepsala Božena Správcová, považuje ji za velkolepé podobenství o dětství a dospívání.

Do debaty mezi Jiřím Rambouskem (autorem Opravny, která v Tvaru již mnoho měsíců na pokračování vychází) a Petrem Králem o možném překlepu v torontském vydání Starých bydlišť Ivana Blatného vstupuje svou poznámkou Jan Šmarda, který na vlastní oči viděl v původním rukopise Ivana Blatného slovo „Penrose“ –  čímž dává za pravdu pochybujícímu literárnímu historikovi Jiřímu Rambouskovi.

Co kulturního se děje v říjnu ve Finsku, píše ve své aktualitě Marika Kimatraiová, z Paříže o výstavě fotografky Claude Cahunové referuje Ladislava Chateau.

Rozhovor s organizátory Dne poezie pořídila Svatava Antošová, o řízenosti antroponym píše Jan Spěváček.

Čtvrtou částí pokračují zápisky hermetika, básníka a nakladatele D. Ž. Bora – autentický text, bezděky svědčící o tom, že v každé době, dokonce i v té dnešní, je možné nezůstat stranou dění a zároveň se nenechat „semlít“.

Zklamáni nebudou ani příznivci seriálu Pavla Novotného Jak ses měla, Heleno?, Obrázků z přítmí zámeckých knihoven Luboše Antonína, Linhartovy glosátorské Čističky, Opravny literárně historických omylů od Jiřího Rambouska či lidové ankety Dalibora Demela Co si tak jako píšete?

Jakub Vaníček se ve své pravidelné filozofující rubrice vrací k angažované literatuře.

Na stránkách věnovaných beletrii se můžeme setkat s poezií Martina Davida a Michaela Lorence, prózu poskytl Adam El Chaar.

Výlovu se ujal Vít Kremlička, glosuje Obrazce slov Ladislava Nebeského a dvě sbírky Karla Trinkewitze.

Recenze:
Per Olov Enquist: Jiný život (rec. Jan Dlask)
Bianca Bellová: Mrtvý muž (rec. Ondřej Hanus)
Jaroslav Žila: V hrudi pták (rec. Simona Martínková-Racková)
Jan Těsnohlídek: Rakovina (rec. Vladislav Reisinger)
Petr A. Bílek: Mikešova aféra a jiné případy (rec. Blanka Kostřicová)
Martin Skýpala: Příběhy písmen (rec. Jakub Řehák)
Martin Humpál (ed.): Buřič a buditel Bjørnstjerne Bjørnson (rec. Dalibor Tureček)
Michal Janata: Sypká nehmatnost smrti (rec. Aleš Haman)

Na poslední straně se setkáme ještě s R. L. Stevensonem, Zlou ovcí, Karlem Havlíčkem Borovským (který by v pondělí oslavil pěkné 190. narozeniny) a v rubrice Vlaďky Kuchtové Mezi žánry také se slezským romantickým básníkem Josefem von Eichendorffem.