Tvar 4/2011

Letošní čtvrté číslo Tvaru začíná rozhovorem s překladatelem (zejména beatniků) Josefem Rauvolfem. Josef Rauvolf také poskytl ukázku překladu, na kterém právě pracuje – jde o úryvek Vize Codyho Jacka Kerouaca. Do překvapivého kontextu se tak dostává čtvrtá část záznamu Pavla Novotného Jak ses měla, Heleno?

Dvakrát je recenzována básnická sbírka Záznam Jiřího Puršla (rec. Ivo Harák a Vít Kremlička), svých 969 kritických slov o české próze vyřkl Pavel Janoušek nad Mou nejmilejší knížkou Markéty Pilátové.

Na otázku, proč byl odvolán z funkce vedoucího katedry bohemistiky na FF UP v Olomouci, odpovídá Lubomír Machala, Petr Štengl zaslal poznámku nazvanou Angažovaná poezie s kádrovým dotazníkem. 

O románech skotského spisovatele Alasdaira Graye, zvláště o mystifikaci a metafikci v nich, píše Petr Anténe. Francouzské okno Ladislavy Chateau zmiňuje diskusi, kterou nedávno rozvířil soudní spor se spisovatelem Régisem Jauffretem – o tom, zda má spisovatel vždy a na vše právo. Poznámka Jaroslavy Janáčkové se týká ušlechtilé činnosti borovanského střediska Nazaret, které už několik let vydává kalendáře sestavené z výtvarných prací chráněných dílen, věnovaných vždy nějakému literárnímu dílu. Kalendář na rok 2011 sjednotila Babička Boženy Němcové.

Jako vždy úderný je článek Zdeny Šmídové My se máme. Kapitalistická normalizace a její zobrazení v kultuře. Vít Kremlička se článkem Kniha jako esence ideálů vrací k Počátkům potíží Michaela Špirita – soubornému vydání recenzí a glos.

Jiří Rambousek ve své Opravně uvádí na pravou míru některé autorské i editorské přehmaty v Pamětech Václava Černého. Jakub Vaníček se zamýšlí nad recenzním přijetím knihy Jáchyma Topola Chladnou zemí a nad tím, o čem samotný román a dění kolem něj vypovídají.

Poučné jsou i zprávy Ondřeje Vimra ze Švédska – týkají se nového nakladatelství Aspekt, které se specializuje na překlady z české literatury, ale dovíme se i něco o tendencích švédského knižního trhu a o nezastupitelné roli nadšenců.

Ejhle slovo (závojové pátrání) z dalekého Mnichova poslala Inka Machulková, znepokojivé Temně rudé otěže Jiřího Navrátila pokračují čtvrtou částí.

Překladatelsky ladění tohoto čísla se nezapře ani na beletristických stránkách: máme tu básně Matthewa Sweeneyho v překladu Nikoly Mizerové, miniantologii současné francouzské poezie, kterou během loňského Měsíce autorského čtení sestavil a úvodem opatřil Petr Král (překládání se ovšem účastnili také Petr Vurm, Petr Zavadil, Petr Dytrt, Tereza Riedlbauchová a Kamila Šustrová), a dvě povídky nigerijského autora Kena Saro-Wiwy přeložil Vít Kremlička.

Výlov připravil Lubor Kasal, glosuje v něm mírně nevrle knihu Zvířata jsou naši bližní editora Jana Čejky a radostně sbírku povídek O prospěšnosti alkoholismu Michaila Afanasjeviče Bulgakova.

Recenze:
Milan Valach: Svět na předělu. O politické a morální krizi kapitalismu (rec. Jakub Grombíř)
Radek Glabazňa: Teď ještě hlavou o střepy (rec. Milan Šťastný)
Ricardo LIniers: Macanudo (rec. Gabriel Pleska)
Vesna Tvrtkovič: Ani ve snu (rec. Vladmír Novotný)
eds. Aleš Haman – Radim Kopáč: Mácha redivivus (rec. Petr Král)
Josef Fulka: Roland Barthes – od ideologie k fantasmatu (rec. Eva Klíčová)
Růžena Grabeníčková: Máchovské studie (rec. Aleš Haman)
Howard Phillips Lovecraft: Vyděděnec a jiné povídky (rec. Martin Stručovský)

Malá monografie Roberta Louise Stevensona (z pera Iva Fencla) pokračuje čtvrtou částí, Mezi žánry operující Kateřina Štroblová píše o esejích věhlasného architekta Adolfa Loose.

Zlá ovce, jindy zenová až běda, se tentokrát marně pokouší o kóan.