Tvar 7/2011

Sedmé číslo literárního obtýdeníku Tvar začíná rozhovorem s básníkem a prozaikem Ondřejem Macurou, řeč je nejen o psaní poezie a prózy, ale také o jeho pedagogickém působení na obchodní akademii. Ukázky z Macurových nových básní byly otištěny v prvním čísle letošního roku.

Dvojrecenze je věnována Esejům Henryho Millera v překladu Ondřeje Skovajsy (rec. Adam Borzič a Jan Gabriel).

Pavel Janoušek si v úvodu své pravidelné rubriky o české próze znepokojivě stýská: „Už 15 let píšu do Tvaru každých čtrnáct dní recenzi. (...) Musím se ale přiznat, že na podobný prozaický úhor jako poslední dobou si už dlouho nevzpomínám. Snad to není projev nějakého trendu.“ Poté recenzuje Fantasmagorii televizi  Petra Měrky.

Stručnou reportáž (rovněž znepokojivou) Nakladatelé v parlamentu napsal Pavel Ctibor. Znepokojivý je i sloupek Svatavy Antošové nazvaný Opencard, Soccard, Litcard... Doufejme, že si ho nepřečte někdo z reformátorů „kulturních průmyslů“ a nechopí se strašidelné básnířčiny vize jako dobrého nápadu hodného realizace.

Další část čísla je věnována kritice, resp. uvažování o kritice z poněkud nezvyklého pohledu.

Jan Jeřábek (profesí psychoterapeut a grafolog) ve své stati Recenze jako vnitřní cesta podrobně rozebírá proces psaní recenze z psychologického hlediska a poněkud provokativně navrhuje kritikům, aby zkusili využít to, s čím zacházejí, jako cestu k svému vnitřnímu osvobození v duchu jungiánského procesu individuace. S tím hned na protější straně nesouhlasí Pavel Janoušek v článku Není jediné předem pravé cesty. Tvar ovšem k danému problému pořídil ještě anketu, ve které několik kritiků (Igor Fic, Vladislav Reisinger, Ivo Harák, Zdena Šmídová, Vladimír Novotný a Jiří  Zizler) odpovídá na zcela praktické otázky, zaměřené na to, jak oni osobně reflektují průběh své práce s hodnoceným uměleckým dílem. Ke kritice se ve své rubrice vyjadřuje také Jakub Vaníček.

Zemřel Arnošt Lustig; Ladislava Chateau poskytla Tvaru dva rozhovory o něm – jednak s jeho dlouholetým přítelem Jiřím Justicem, jednak s nakladatelskou redaktorkou Irenou Zítkovou.

Na svých místech jsou „seriálové“ texty letošního roku, cyklus Pavla Novotného Jak ses měla, Heleno?, próza Jiřího Navrátila Temně rudé otěže a glosátorská Čistička Patrika Linharta. Naplnění se dočkalo i Francouzské okno Ladislavy Chateau (tentokrát o pařížských kavárnách), Ejhle slovo (pukač) a mezi „neliteráty“ mířící otázka Dalibora Demela Co si tak jako píšete? (dnes odpovídá Petra Köllnerová, knihovnice z Kopřivnice).

Z Přítmí zámeckých knihoven vytáhl Luboš Antonín Bafometa, pátá část Opravny Jiřího Rambouska se opět zabývá omyly Václava Černého v jeho Pamětech.

Ke zvýšení DPH na knihy se v poznámce vrací ještě Svatava Antošová, uvažuje o důsledcích, které bude mít tento krok pro knihovny, a protože na ni právě vyšel i Výlov, v něm zase rozebírá některé reakce politiků a médií.

Beletrii zastupuje ukázka z připravované antologie věnované Emmerichu Aloisi Hruškovi pod názvem Ženo, jejíž klín vyčerpává můj mozek! (Hruškovy dřevoryty zdobí tyto i jiné části celého čísla) a ukázka z delší prózy Hory, kde nežijí ženy od autorky, píšící pod jménem Veronika Kyčera.

Recenze:
O králi Popelovi, na němž si myši pochutnali (rec. Petr Motýl)
Jan Sokol: Etika a život (rec. Tomáš Bojar)
Gaston Bachelard: Poetika snění (rec. Veronika Košnarová)
Geoff Dyer: Jeff v Benátkách, smrt v Benáresu (rec. Jakub Grombíř)
Lu Wen-fu, Feng Ťi-cchaj: Dvě čínské novely (rec. Anna Zádrapová)
Josef Jedlička: Kde život náš je v půli se svou poutí / Krev není voda (rec. Klára Soukupová)
Pavla Vašíčková: Ne zcela obsazené (rec. Simona Martínková-Racková)
Václav Vokolek – Richard Čermák: Mytologie záhrádkářské kolonie (rec. Lukáš Prokop) 

Jako každý letošní Tvar i ten sedmý uzavírá životopisná kapitola o Robertu L. Stevensonovi od Iva Fencla, Zlá ovce, Výročí a únik Mezi žánry (Kateřina Štroblová tentokrát píše o Hlavě k listování Adrieny Šimotové).