editorial Adama Borziče

Milí čtenáři Tvaru,

vzpomínám si, jak před pár lety v diskusi pod básní Ladislava Puršla, která byla zveřejněna jako video v Deníku Referendum (rubriku připravoval Petr Borkovec), utrousil kritik Jakub Vaníček cosi o básnických manýrách zaznamenávajících okamžiky věčnosti. Tyto manýry by podle Vaníčka měly z české poezie zmizet. Proč se mi vzpomínka teď vynořila? Protože dílem podivných zákrut času a obskurních zálib v protikladech, kterým hoví redakce Tvaru, se na stránkách našeho obtýdeníku setkává rozhovor s Laďou Puršlem a studie Romana Polácha o strukturách angažované poezie. Jsem rád, že českou poezii nikdo jemného meditativního psaní zmíněného básníka nezbavil. Když si pročítám rozhovor, který s básníkem vedl Ladislav Zedník, i básně k němu přidané, je mi velmi sympatická přítomná neokázalá niternost. Poláchova studie se zaměřuje na opačný pól – na poezii angažovanou, čerpající z vnějšku: z času, jeho potřeb a výzev. Roman Polách se zhostil uvažování o tomto fenoménu věcně a otevřeně, bez oslav i zatracování, což může být zajímavé také pro tvůrce angažované poezie. Život je ostatně manifestací obého: záblesků věčnosti i výzev času, má svůj vnitřek i vnějšek. A jakkoli se meditativní lyrici a angažovaní rétoři mohou vzájemně potírat, nebo ignorovat, svět poezie by byl bez obou postojů chudší (nemluvě o tom, že u leckoho se mohou obě perspektivy proplétat).

Když už jsme u záliby v protikladech: rád bych na stránkách Tvaru přivítal novou rubriku S křížkem po funuse, v níž Ivana Myš­ková uvádí knihy vydané již před časem, které ovšem mohou chutnat jako dobře okoralý chlebíček. Právě Ivana Myšková je spolu s Janou Šrámkovou a Janem Němcem autorkou textu „12 odstavců o próze“, který před vánočními svátky uveřejnil v literární příloze týdeník Respekt. Nyní ve Tvaru na oněch dvanáct odstavců reaguje básník Kamil Bouška svými „7 tezemi“, v nichž se nejen vymezuje proti trojici prozaiků, ale tvrdě účtuje s devadesátými lety ve společenském i literárním kontextu. (Právě Bouška je ovšem jako autor zářným příkladem, že s jednoduchými opozicemi si nevystačíme.)

V loňském ročníku jsme byli tu a tam plísněni, že zanedbáváme prózu ve prospěch poezie. Inu, rozhodli jsme se vzít si výtku k srdci a v tomto roce se próze více věnovat. Už nyní můžu prozradit, že chystáme soutěž o povídku Tvaru (o té ale až příště), respektive rozhovory s některými předními prozaiky (v třetím čísle se můžete těšit na dialog Emila Hakla a Václava Kahudy). V tomto čísle naleznete dvě vynikající povídky: Milujeme Ivana Matouška a Cirkus Vratislava Maňáka.  

Přeji vám inspirativní sjednocování protikladů!

Adam Borzič