editorial Adama Borziče

Milí čtenáři Tvaru,

některá čísla našeho obtýdeníku vznikají jako mávnutím magického proutku a jiná zas úpí v porodních bolestech. Dvanácté číslo, věrno své mystické zapeklitosti (viz tarotová symbolika), se sice skládalo ladně, leč jeho technické přípravy připomínaly dantovské peklo. Dominantou čísla je materiál věnovaný Blokově poemě Dvanáct, na svět totiž přišel nový překlad této již dříve hojně překládané poemy; protentokrát jej zplodil básník Lubor Kasal, bývalý šéfredaktor Tvaru. Blokova báseň, v níž se mísí revoluce i zneklidňující náboženská symbolika, tak opět promlouvá do naší éry, která si s převratností autorovy původní epochy nezadá. Jsem rád, že se tu objevuje další překlad tohoto skvostu, už jen proto, že v literatuře si s aktualitami nikdy nevystačíme. Kromě Bloka se v tomto čísle setkáme i s dalším gigantem: D. H. Lawrencem. Jeho esej „Proč je důležitý román“ vychází v českém překladu vůbec poprvé, a to zásluhou Lenky Čízové a Ondřeje Skovajsy. A tomuto veleknězi erotické lásky je věnovaná také část ukázky z Knihy v tisku, jíž je tentokráte zásadní dílo křesťanské teologie posledních dvaceti let – Mystika a vzdor radikální teoložky Dorothee Sölleové, autorky, která vztahu víry a revoluce vždy rozuměla.

Proč se věnujeme v našem literárním obtýdeníku i náboženské tematice, je jasné. Málokterá oblast dnes vykazuje tak razantní proměny. Obzvlášť v katolické církvi od zvolení papeže Františka dochází k radikálním posunům. Že prostí věřící papežovo volání po reformách slyší, ukázalo i nedávné irské referendum o svatbách stejnopohlavních dvojic. Přes šedesát procent Irů v něm rozhodlo, že homosexuálně cítící mají stejné právo jako oni. Je to až zázračné – o to víc, že Irsko je zemí převážně katolickou. Zdá se, že prostí katolíci mají sensus fidei jasnozřivější než církevní hierarchové. Ostatně v den, kdy hlasování proběhlo, byl blahořečen v Salvadoru arcibiskup Oscar Romero, zavražděný na pokyn vojenské junty v roce 1980. Romero, jakožto nekompromisní obhájce nejchudších, byl ve své době napadán kvůli tomu, že je komunistou – což byl samozřejmě blábol. Chudí v Latinské Americe svého biskupa, zavražděného přímo při mši svaté, svatořečili už dávno, zatímco hierarchická církev blahořečení mučedníka odložila o pětatřicet let, než přišel do jejího vedení František. Víra a revoluce – vida jak je ten Blok pořád aktuální!

Přeji vám vidoucí čtení.

Adam Borzič