Je antikvariát v okresních poměrech vymírajícím druhem?
anketa mezi českými a moravskoslezskými antikváři

V době, kdy se na jedné straně ceny knih neustále zvyšují a na straně druhé slaví žně zejména výprodeje à la Levné knihy, jsou antikvariáty stále čímsi nezařaditelným. Pro někoho mohou být ušpiněným, starým místem, kde se zastavil čas a kam se stahují blázni, sběratelé a bezdomovci. Pro jiné jsou však antikvariáty stále místem, kde se neustále nalézají poklady, kde se loví neznámí živočichové (stačí si vzpomenout na Michala Ajvaze), kde se setkávají lidé, kteří by se jinak nestřetli. V antikvariátech je zkrátka stálé pokušení a překvapení – nevíte, co kdo přinese, počínaje taškou sběru a konče exkluzivní bibliofilií. Podle nedávného televizního dokumentu Knihy, knihy, knihy... je u nás kolem dvou stovek antikvariátů (z toho kolem padesátky v Praze). Jak je vidět, stále tu jsou, i vzhledem k tomu, že dnes bují všemožné internetové aukce. Rozhodli jsme se tedy položit několik anketních otázek právě českým antikvářům, ve kterých by kromě jiného odpověděli i na to, zda je soužití kamenného a internetového obchodu únosné.

1. Jaké knihy se dnes prodávají a kupují? Proměnil se zájem nakupujících za posledních pět deset let?

2. Jak antikvariátům pomohl internet? Nakolik se na něj přesunul obchod s knihami? Nejsou dnes antikvariáty pouhými výdejními prostory internetových obchodů (případně nestanou se jimi v budoucnu)?

3. Podle jakých měřítek se dnes knihy oceňují? Lidi mají často mylnou představu, že na prodeji starší či zděděné knihovny mohou nemálo vydělat. Jak je to doopravdy? Co určuje reálnou hodnotu knihy?

4. Co nejbizarnějšího vám prošlo pod rukama?

Odpovídá Ondřej Fibich ze strakonického antikvariátu Hrad

1. Stále přetrvává zájem o některé okruhy naučné literatury. Beletrie pouze výběrově a zde na venkově vítězí Javořická, zatímco Kafka je „ležák“. Za posledních deset let k nám úplně přestali chodit gymnazisté.

2. Internet je výborná věc, ovšem jen pro toho, kdo má na skladě prvotřídní zboží, což není můj případ. Neexistence zajímavých věcí v nákupech je také důsledkem toho, že majitel nejprve spekuluje na Aukru. Můj antikvariát je v okresních poměrech vymírajícím druhem a po mém odchodu do důchodu naprosto ve Strakonicích zanikne.

3. Knihy se nadále oceňují dle nabídky a poptávky. Pro moje nízké ceny se lidem vyplatí jezdit z daleka, a to i když dají něco za jízdné. Pro mne je také zajímavá spolupráce s kolegy, kdy si vyměňujeme regionální literaturu, případně sanujeme odlišné speciální poptávky.

4. Bizár bych vynechal. Ale vykoupil jsem kdysi pozůstalost po bělogvardějci s úžasnou ruskou exilovou literaturou. Přijel si pro ni básník Josif Brodskij. Bylo to tak inspirativní setkání i s obnovením mé schopnosti rusky hovořit, že jsem se po Brodského smrti vydal po jeho benátských stopách a napsal na toto téma celou sbírku básní. Dodnes ji mám schovanou!

Odpovědi dalších šesti antikvářů najdete v Tvaru č. 2/2012.