Tvar 20/2012

Nedlouho po rumunském čísle přináší Tvar další tematický blok věnovaný národní literatuře – tentokrát bulharské. Velké poděkování patří bulharistům Marcelu Černému a Ondřeji Zajacovi, kteří poskytli většinu materiálu, vesměs originálního a pozoruhodného. První z nich udělal rozhovor s Ludmilou Kroužilovou, lingvistkou, básnířkou, vysokoškolskou pedagožkou a překladatelkou žijící od roku 1970 v Bulharsku, druhý vyzpovídal básnířku a překladatelku Kristin Dimitrovovou, jíž v Česku brzy vyjde výbor z veršů – pár ukázek přináší i Tvar, spolu s verši jiné básnířky Silvije Čolevové a dalších básníků v překladu L. Kroužilové. M. Černý se ve své studii Zlověstný čas zamýšlí nad fenoménem bulharského diabolismu, jenž je představen i názorně: třemi povídkami Svetoslava Minkova, které vyjdou i v chystané antologii Půlnoční historky (ilustrace z této knihy od Alexandry Ramírez posloužily jako výtvarný doprovod čísla). Adaptacím nejnovějších bulharských románů na filmovém plátně se věnuje Zlatina Jeřábková, tři zajímavé autory krátce představily Vendula Suchá (Milen Ruskov) a Markéta Kratochvílová („sběratel světů“ Ilija Trojanow) a prostřednictvím pravidelné rubriky Otisky spisovatelů také Vlaďka Kuchtová (Ivan Vazov), svého favorita Stefana Kisjova uvedla Ivana Srbková překladem úryvku z jeho románu Kat a navrch přidala osobně laděnou vzpomínku.

Božana Niševa píše o české výpůjčce v bulharštině cvičky, bulharština naši mateřštinu naopak obohatila o šopský salát, potažmo šopák, a dozvíte se mimo jiné i o původu úsloví dře jako Bulhar. Petr Janeček zapátral po bulharských městských legendách: moc toho sice není, ale historka se zákeřným exotickým hadem je pěkná, jakkoliv vypábená. Jedna otázka byla položena Dobromiru Grigorovovi, jenž v Sofii právě vydal monografii věnovanou Pražskému lingvistickému kroužku.

S polistopadovými překlady bulharské literatury do češtiny to není příliš slavné, i proto jsme recenzovali pár čestných výjimek z poslední doby: básnická sbírka Apokryfní zvířata Dimitra Kenarova figuruje v rubrice Dvakrát (rec. Vendula Suchá a Wanda Heinrichová), dvěma recenzemi přispěl Marcel Černý (Georgi Gospodinov: Techniky a jiné verše; Valentin Popov: Bývalý cizinec – zde ovšem nejde o překlad, V. P. žije od r. 1975 trvale v Praze a své úvahy psal česky).

Dále recenzujeme tyto knihy:
C.ind.ere.lla: Kdo s koho (rec. Pavel Janoušek, rubrika 969 slov o próze)
Blanka Kostřicová: Kronika (rec. Aleš Misař)
Jiří Šimáček: Charakter (taky ještě mädchen, ničema a Oskar) (rec. Erik Gilk)
Miroslav Petříček (ed.): Moderní svět v zrcadle literatury a filosofie (rec. Martin Charvát)
Vlado Matuška: Za nehty rez (rec. Ivo Harák)
Irène Némirovská: Francouzská suita (rec. Eva Škamlová)
Neviditelný výbor: Vzpoura přichází (rec. Svatava Antošová, rubrika Výlov)

a konečně recenzí dvou divadelních her k letošnímu roku Boženy Němcové přispěla Jaroslava Janáčková. 

Zbytek čísla tvoří pravidelné rubriky: jazykový sloupek Gabriela Plesky, Linhartova Čistička, dvě reportáže z literárních akcí, Acheron, Macurovo Kalendárium (29. 11. – 8. 12. napříč celým 19. stoletím), Výtvar Vlaďky Kuchtové, Výročí, Zlá ovce (odhalující tentokrát pravou podstatu Medvídka Pú) a fejeton Václava Buriana.