Ejhle slovo!

шопска салата – цвички 

Jak známo, příběhy jednotlivých slov uchovávají zkušenosti, záliby, city a sny nás i našich předchůdců. Není proto divu, že dlouholeté kulturní, cestovatelské, sportovní, ba dokonce i gastronomické kontakty Bulharů s Čechy lze vystopovat i v slovní zásobě obou jazyků. Řeč zde bude jmenovitě o české výpůjčce cvičky v bulharštině (цвички) a o bulharské přejímce шопска салата v češtině (šopský salát). Vyjdeme-li z „chronologie“ přejímání obou slov, bude třeba k tématu přistoupit jinak, než je to v každodenním životě běžné: tedy od sportu k radosti z jídla, nikoli obráceně.

V Bulharsku byla první tělocvičná jednota Sokol založena roku 1881 tehdejším ministrem bulharského národního školství, Čechem Konstantinem Jirečkem. Rozvoj sokolského hnutí v Bulharsku je tudíž nejpravděpodobnější cesta, kterou spolu s terminologickými kalky jako např. kmih (b. мах), hmat (b. хват) aj. do bulharštiny proniklo i slovo cvičky (leč pozor: b. цвик znamená syrovátku!). Přes svou nadnárodnostní slávu se však lexém cvička (zprav. mn. cvičky) netěší velkému lexikografickému zájmu. Jeho stručnou definici „tělocvičný střevíc“ nacházíme jen v Slovníku spisovného jazyka českého (1971). Český etymologický slovník (2004) se pak o cvičkách zmiňuje v rámci hesla o slovese cvičit, které se vyvinulo ze svykati „osvojovat si, cvičit se“ (je doloženo již koncem 15. stol.) a asi z pouze zvukově blízkého německého verba zwicken „štípnout“, nář. i „prásknout bičem, zkrotit“.

Na rozdíl od pocitu sebezapření a disciplíny, vtisknutého do sémantiky sokolského termínu cvičky, název šopský salát vyvolává nejednu vzpomínku na dlouhé letní večery strávené v přímořských restauracích (kde byl v souladu s bulharským zvykem k šopáčku nejčastěji objednáván panák rakije, už rovněž v Čechách zdomácnělé). Avšak nelze pominout ani asociaci s dobrou pověstí bulharských zahradníků, kteří se již od 20. let minulého století v Československu proslavili chutnými plody své namáhavé práce. S nimi a s výstavbou pražského Spořilova, při níž se hojně podíleli právě Bulhaři (srov. reportážní román G. Karaslavova Spořilov), mj. souvisí i vznik českého úsloví Dře jak Bulhar. Nejspíš z těchto dvou důvodů se šopský salát (spolu se svým pojmenováním) snadno a rychle dostal na český jídelníček. Ke komu že přívlastek šopský odkazuje? K etnografické skupině Šopů, kteří jsou v bulharském povědomí spojováni s tvrdohlavostí, ale i s jedinečností svého hudebního folkloru. Podle Ottova slovníku naučného jsou „prvobytný, a proto v národopisném ohledu velmi zajímavý lid, obývající vysoko položené doliny okolo Vitoše a západního Balkánu. Náleží zvláštnímu horskému typu povahou, postavou i krojem – méně nářečím – od sousedův odlišného. Někteří jejich antropologické vlastnosti poukazují, že mají dosti krve mongolské, snad po Pečenězích.“ Je tedy zcela jisté, že se tito příbuzní polonomádských kmenů tradičně nestravovali salátem z okurek a rajčat (popřípadě paprik), gurmánsky ozdobeným balkánským sýrem a zakapaným olejem a octem. Proč a jak se tedy název šopský salát objevil? Podle bulharského historika S. Dečeva byl tento termín „vykonstruován“ v polovině 20. století kuchaři socialistického podniku Balkanturist (protějšek čs. Čedoku). Jeho vznik souvisel se snahou o zapojení bulharské kuchařské terminologie do „specificky národního“, protože pro turisty lákavého kontextu.

Přes svůj odlišný osud se nakonec jak cvičky, tak šopský salát ve svém novém jazyce nejen ustálily, ale též dále rozvinuly. V dnešní bulharštině se цвички užívají ve významu užším, než byl ten původní: „lehká látková obuv určená pro balet, gymnastiku apod.“ Ze šopského salátu vzniklo v hovorové češtině kratší a o to výstižnější univerbizované slovo šopák. Jak tedy pravil dr. Miroslav Tyrš, spoluzakladatel Sokola: „Nestačí vždy jen přijmouti, nutno vše našim poměrům, našim snahám přizpůsobiti…“

Božana Niševa