Tvar 21/2012

Poslední číslo tohoto roku otevírá rozhovor s vysokoškolským pedagogem a informačním specialistou Richardem Papíkem – řeč je mimo jiné o možnostech koexistence starých a nových forem komunikace, záplavě dat a naléhavé potřebě didaktických změn v přístupu k informacím.

Dvakrát je recenzována Medvědí mimika, básnická sbírka Vladislava Reisingera (rec. Milan Děžinský a Michal Jareš).

Pavel Janoušek věnoval svou pravidelnou recenzi prozaického díla o 969 slovech knize Němci od Jakuby Katalpy, v Poznámce najdeme glosu Petra Krále, vracející se k minulému, bulharskému číslu Tvaru, a reakci na ni od Lubora Kasala.

Necelé dvě desítky literátů hodnotí v anketě své angažmá v blogosféře.

Karel Majer a Tomáš Roček se v dialogu pana Svorky s panem Pastelkou zamýšlejí nad benefity a obstrukcemi psaní v ruce a na počítači. Ondřej Hanus pak vstupuje do diskuse se svým fetišem psaní na stroji.

Že vousy nejsou jenom pro krásu, se dozvíme z redakčního protestu proti písmové předloze Comenia script.

Poezie je v jednadvacátém čísle zastoupena ukázkou z veršů Adama Borziče a Elišky Kremlové, v nabídce prozaické tvorby najdeme ukázku z připravovaného souboru mikropovídek Dalibora Demela.

Končí některé pravidelné rubriky: jednak fragmenty z Kalendária Vladimíra Macury a rovněž záznam osobitého slovního toku Ivana Achera, pořizovaný po celý uplynulý rok v rubrice Acheron Pavlem Novotným. Rovněž tak Obrázky z přítmí zámeckých knihoven Luboše Antonína, jenž se naposledy zamýšlí nad pocitovými souvislostmi nálezových okolností, a pravidelná anketní otázka Dalibora Demela, an se rozličných lidí celý rok ptal: „K čemu jsou vám dobré knihy?“ Co nekončí, je Slitblok Pavla Ctibora a Haló, tady čistička! Patrika Linharta.

Aleš Knapp připomíná výročí smrti Václava Havla překladem vlastního článku, který k příležitosti 75. narozenin dramatika a státníka publikoval v německém deníku Luxemburger Wort. Svatava Antošová přináší reportáž z 13. ročníku poděbradského literárního maratonu 24 hodin čtení, Jindra Broukalová v rámci Literárního života píše o konferenci Goethe-Institutu Romantici v Praze.

V rámci didaktického cyklu Co tím chtěl básník říci? interpretují kritici a pedagogové Igor Fic a Jakub Chrobák básně J. H. Krchovského. Bez servítků se Svatava Antošová pouští do severočeského megalomanského projektu Moře klidu.

V recenzní rubrice jsou hodnoceny tyto tituly:
Bruno Schulz: Skořicové krámy (rec. Veronika Košnarová)
Mirek 6 Kroš: Zastávka Woodstock (rec. Jakub Grombíř)
Jiří Kratochvil: Dobrou noc, sladké sny. (rec. Aleš Haman)
Péter Farkas: Kreatura (rec. Roman Kanda)
Haruki Murakami: 1Q84 (rec. Jan Gabriel)
Svatava Antošová: Skoby / Punkt Memory (rec. Vít Kremlička)

Posledním Výlovem uzavírá rubriku Michal Jareš (Pavlína Vilertová: 21 pokojů s hysterickým záchvatem; Martin Šindelář: Zhasnout psí ohně a odejít s větrem; Miroslav Burda: Přes dva ploty), rovněž folklorní cyklus Petra Janečka Za okraj literatury dospěl ke své závěrečné kapitole, zabývající se politickou anekdotou. Zlá ovce tráví sváteční večeři a nechybí ani pravidelný, taktéž poslední, fejeton Václava Buriana.