Za okraj literatury

Pod souslovím bulharský folklor si obvykle představíme exotické kolové tance, malebné lidové kroje či bohatě zdobené šperky; prostě jevy tradiční venkovské kultury – kultury, která je v Bulharsku stejně jako u nás již do značné míry reliktem, pietně uchovávaným ve skanzenech, muzeích a pódiích folklorních festivalů. Bulharsko, jako všechny evropské země, ale samozřejmě obestírá i folklor odlišného typu, jenž je na rozdíl od toho tradičního stále živý, aktuální – folklor tvořený anekdotami, fámami a především nejvitálnějším folklorním žánrem dneška – městskými legendami.

Ponechme protentokrát stranou domácí folklor týkající se Bulharska a Bulharů, i když velice zajímavé by bylo například v tomto kontextu analyzovat vliv populární písně Bulhaři od skupiny J. A.R. na folklorní podání o tomto národě. Vynechme i autentické bulharské anekdoty, které jsou často jen národními variantami mezinárodních vtipů známých z jiných zemí bývalé socialistické soustavy, popřípadě sousedních zemí Balkánu (Víte, jaký je rozdíl mezi Bulharem a Rumunem? – Téměř žádný. Oba jsou tak lakomí, že vám klidně prodají vlastní babičku; jediný rozdíl je v tom, že Bulhar vám ji potom opravdu přiveze), a zaměřme se na bulharské městské legendy.

Podle výzkumů evropských folkloristů se ani tento bulharský repertoár příliš neliší od příběhů vyprávěných jinde v Evropě. Nejčastěji zachyceným příběhem posledních několika let je zde tudíž následující vyprávění:  Jeden podnikatel ze Sofie, který často obchodoval s exotickými zeměmi, si jednou ze svých cest přivezl velkého hada. Cizokrajné zvíře se stalo jeho miláčkem, a proto jej často pouštěl mimo terárium. Had se plazil volně po bytě a občas dokonce s podnikatelem spal stočený v posteli. Po několika měsících se ale hadovo chování změnilo. Stále si lehal do postele, ale ležel zde celou noc vedle svého majitele, natažený jako prkno. Majiteli se to nezdálo, a tak raději zavolal veterináři. Ten se úplně vyděsil a řekl majiteli, ať hada nechá okamžitě utratit; tím, jak si vedle něj v noci lehal, si totiž prý měřil jeho délku, a připravoval se tak na to, že ho brzy sežere! – Příběh varující před nástrahami přicházejícími z cizích zemí před několika lety zdomácněl i u nás; v Bulharsku byl ale populární již daleko dříve, v polovině 90. let 20. století.

Tematika některých bulharských městských legend je ale národně specifická a od mezinárodního repertoáru se částečně odlišuje. Příkladem mohou být oblíbené příběhy o nejrůznějších současných věštkyních, čarodějnicích a vědmách předpovídajících budoucí události, strašidelná vyprávění o lidech omylem pochovaných zaživa, popřípadě populární historky o zázračné výhře v loterii. Tyto příběhy často navazují na archaické vrstvy pověrečného folkloru, které byly u nás od poloviny 19. století víceméně na ústupu. Kontinuální obliba těchto příběhů v Bulharsku jako by naznačovala, že hlavním tématem místních městských legend by mohla být osudovost, úporná snaha poznat budoucnost či radikálně změnit svůj osud, popřípadě fascinace smrtí či domněle skrytým nebezpečím. Zcela tomu ale tak zřejmě nebude. Moderní folklor je totiž výrazem myšlenkových struktur sdílených většinou evropské populace a hovořit o nějaké úplné národní specifičnosti je u něj, stejně jako v případě tradičních pohádek, velice ošidné.

Petr Janeček