Haló, tady čistička!

Pojem neonormalisace, který sice nerad, ale přesto razím jako definici naše věku, sestává se z moha drobných příznaků. Jedním z nich je návrat pragocentrismu. Rodilý Pražan nepochopí, o čem je řeč, ale zrůdná náplava ví. Časopis Instinkt, který kupuji a který – jak by řekla Kůstka – „má železný vaječníky“, v čísle 3/XI dal kapky všem z regionů. Medle v úvodníku se píše, že kvůli lednovým mrazům „zvláště Pražáci propadli trudnomyslnosti“. Dále čtu článek o filmech, kde se píše: „Zato v té Americe největší toalety a nejdražší obleky! Třeba je my Pražané taky jednou dohoníme.“ A to je jen malá ukázka. Jak se asi cítí obyčejný Čech ze střední středně vzdělané vrstvy, který bydlí v satelitním městečku někde u Kolína? Po přečtení Instinktu má jistotu, že udělal velkou chybu, že bydlet ve vlajícím cípu města není totéž jako bydlet ve vlajícím cípu Prahy.

Kolikrát se stane, že člověk, literát, v hospodě zaplatí knihou. Dobří věřící lidé na severu věří, že jim zaplatím, i když je celkem jisté, že mi nikdy nevyjde tolik knih, abych své sliby dokázal naplnit. Tuhle jsem si však byl jistý, že těch deset piv knihou jménem Památný den v Duxu Duchcováku zaplatím. Nakladatel se však ozval s tím, že tu knihu vydá pouze na čtečce. Duchcovák nepochopil: „Chci knihu, nebo peníze, na aplikace mrdám!“ Primitiv ze šachty!

Už nikdy si ten Instinkt nekoupím, řekla mi Lucie, ale musela jsem kvůli tobě, že je tam rozhovor s Haklem. Nasral ji ten prostý fakt, že na obálce byl Řepka s pupkem ve tvaru mičudy a jeho obtěžkaná žena, která jako jediná z tisíce dalších pochopila prostý fakt, že pokud se nafotí na titulku v jináči, stane se stejným sexuálním světovým idolem jako Demi Moorová. Inu, taková jsou fakta: oba rozhovory byly zajímavé, jak s Haklem a Evou Turnovou, tak s Řepkou a tou jeho. Leč čistě lidsky a z hlediska marketingu by byla lákavější fotka na titulku s fotbalovým Řepkou a nahým Haklem s bachorem ve tvaru knihy.

Překvapila mě zpráva, že švédská firma chce nahradit modelky opravdovými virtuálními modely. Jeden 3D novinář se divil: To snad budou mola plná robotů? Takový je svět mol, my však v české literatuře vytvářet virtuální spisovatelky naštěstí nemusíme. Protože je prostě máme. 

Další páně Linhartovy glosy najdete v každém čísle Tvaru.