Čistnář, nikoli podkladač

Radek Fridrich (nar. 1. 12. 1968 v Děčíně), básník, publicista, překladatel a výtvarník, člen skupiny Demi-Monde, v 90. letech organizátor básnických srazů ve Žlebech a od roku 2001 děčínského literárního festivalu Zarafest. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, obory čeština a němčina, v současnosti učí na Střední zdravotnické škole v Děčíně. Publikovat začal ve studentském časopise Spirála, později v Okruhu a Welesu. Knižně vydal: Druhá strana – spolu s Tomášem Řezníčkem (TGIF, 1994), Pra (Protis, 1996), Zimoviště (Turské pole, 1998), V zahradě Bredovských (Host, 1999), Řeč mrtvejch/Die Totenrede (Nomisterion, 2001), Erzherz (Votobia, 2002), Molchloch (Host, 2004), Šrakakel/Die Schreckliche (Nomisterion, 2005), Žibřid (Host, 2006), Modroret (Amici Decini, 2008), Krooa krooa (Host, 2011), Nebožky/Selige (Perplex, 2011).

Proč se ve svých básních tak často vztahuješ zrovna k lokalitě Růžová?
Je to asi stejná otázka, jako proč se znovu vracíme ke své první lásce. V Růžové jsem našel svůj první zničený hřbitov a naprosto mě jeho atmosféra sundala. Vůbec jsem před těmi asi patnácti lety nemohl pochopit, že to je možné, že to nikomu nevadí, že mrtví již nic neznamenají pro živé.

A co hledač drahých rud a nerostů Vlašský Daniel? Jaká je jeho historie? A jak se ti v Krooa krooa mezi básně o křiku krkavce, zabitém mastičkáři, stolové hoře, zablešeném brlohu, laňce, krutém psojedovi a řadu jiných vůbec „vetřel“?
Zmínky v Děčínských vlastivědných stránkách o Vlašském Danielovi jsou sporadické, byl tu a hledal, dělal značky budoucích kutišť a zmizel. Podstatné pro mě bylo, že on v krajině kutal, že šel tzv. do ní. Krooa krooa má asociovat krajinu dávnější než mé předchozí knihy, proto jsou lyrické subjekty takové animální, tvrdé, zároveň lyrické, zejména ty ženské protějšky. Tuhle knihu jsem psal hrozně dlouho, přes sedm let, pral jsem se s ní, nemohl jsem ji dokončit, měl jsem problém s kompozicí. Je to v podstatě kniha otcovská, navěšená na jakýsi hledačský bedekr, já se v ní skrytě vymezuji vůči svému otci a hledám vlastní roli pro své syny. Příliš otázek, špatné odpovědi. Próza by byla asi lepší, ale já ji psát neumím.

Vlašský Daniel hledal zlato – a kus od Sněžníku ho údajně našel. Opravdu, nebo jen v symbolické podobě?
V té sbírce chybí základní alchymistická otázka, která je zároveň i otázkou pro básníka. Zní: Jsi čistnář, či podkladač? Neboli: Činíš dobro, jdeš cestou světla a vnitřní čistoty, anebo jen profituješ a klameš…? A ještě jedna důležitá věc. Krooa krooa je kniha celistvě má, i s těmi kresbičkami horolezeckých cest, i s tou barevností, jako synestetik vidím jméno Radek oranžově, takže vše do sebe zapadá.

Co je tedy tím hledaným „zlatem“ pro tebe?
Asi lidské dobro, čili: nedělat vědomě špatné věci.

A nacházíš ho? Konáš ho?
No, snažím se, to víš že jo, ale to ať posou­­dí jiní, a ne já…

Celý rozhovor lze nalézt ve Tvaru č. 9/2012