657 slov o poezii

Yveta Shanfeldová: Nahmatávání dna. Dalibor Malina, Vsetín 2012

Básnířka Yveta Shanfeldová (nar. 1957) debutovala až téměř ve svých padesáti sbírkou Noční krční hřídel (vyšla v roce 2006). O dva roky později vydala Místo nedělí a letos rozšířila svou bibliografii o další sbírku Nahmatávání dna. Nevím přesně, co v téhle knížce vůbec stojí za to číst a co už je mimo poezii, jen jako nějaký poetizující záznam vědomí, pocitů, nápadů a snů. Nějak mi uniká pojmenování a zachycení toho všeho, celé trsy veršů se jako dým vlní hned na jednu a hned na druhou stranu. Báseň si vane, kam chce. A přece jsou ve sbírce alespoň části, které bych jako poezii určitě chápal. Celkově však tápu a na rozdíl od básnířky dno nenahmatávám, ba někdy se k němu nedokážu ani přiblížit. Třeba kratičká báseň List: „Jak kalichová kapsa sbírám se / v orchidejovou kapsli. // Orloj na římse.“ Nevím a bohužel vůbec nerozumím.

Klopýtám přes drobně asociační nápady, které autorka vytrhává z kontextů tak nebojácně a tak silně, že pozbývají platnost a mají tendenci vytvářet s jinými, stejně vytrženými, „informacemi“ nepřehledné celky. Není to ani tak automatické psaní, jako spíš tahání slov z příslovečného klobouku, tu a tam se dotřou nějakou tou barvou, aby ve výsledku vypadala na dálku jako jedno tělo básně. Shanfeldová navíc ráda využívá makarónské verše, střídá s češtinou angličtinu a častěji slovenštinu. K tomu si hraje se slovními významy a jejich zvukomalbou, takže vytváří asonanční řetězce, k nimž  lze poznamenat snad jen tolik, že občas jde o milou slovní hříčku, ale jindy o samoúčelnou schválnost („Můj mozek, prostřih tich. / V polích šachovnice, / krása druhých.“ – b. Dcera).

Nade všemi zmíněnými vadami, které sbírku znesnadňují plynule číst – spíš je lepší si v ní listovat a náhodně se začítat, než ji zkoušet zdolat coby celek –, je tu souvislé téma umírání a smrti. Shanfeldová si v mnoha podobách básnicky „řeší“ odchody bližních nebo přátel. Asociativně se jí v záznamech vzpomínek i ve fragmentech jakýchsi neznámých rozhovorů nebo dopisů objevují postavy a „představy spletené do starých stránek / strání strádání“ (b. Dětský stav). Je tu hodně žalů, bolestí a samot; Shanfeldová je utemovává do přehršle fragmentů a různých souvislostí. Výsledek to samozřejmě neprojasňuje, ale pokud jsem tohle téma schopen nějak nacházet a vymezit si ho v rámci sbírky, jsem rád, že alespoň k něčemu docházím a nejsem stále jen na začátku vždy s novou básní – v tom docela slušném chao­­su témat a témátek je smrt docela důstojná odměna.

Možná má pro někoho celá sbírka Yvety Shanfeldové větší sílu a razantnost; a ten někdo si tu najde víc svých ostrůvků a motivů, které mu budou dávat potěchu i radost. Já pořád váhám a myslím, že to osobně nevyřeším. Sbírka Nahmatávání dna mi bude asi pořád jako celek odepřena a klíč k ní nechám jiným, trochu zasněným a trochu blouznivým čtenářům poezie. Honí se tu na můj vkus příliš mnoho zajíců. A ani poezie nesmí být jen podivně propletená změť, i když si to mnozí nečtenáři poezie mohou myslet.

Sbírky básní z března a dubna: jen po­­dle abecedy, i když vpředu jeden sborník, nazvaný Literární promoce (nakl. Richard Holaj). No a nyní postupně:
Eugen Brikcius: Platný příběh (nakl. Pulchra),
Helena Červená: Korálky z jeřabin (vyd. Kultura města Mladá Boleslav),
Dagmar Čížová: Podej mi svou dlaň (nakl. Balt-East),
Milan Drahoš: Člověk, to je záhada (nakl. TyfloCentrum),
František Gistinger: Maraton starohamerské tvořivosti (vyd. Literární klub Petra Bezruče),
Jitka Hadačová: Krůčky ke štěstí (nakl. Alisa),
Ingrid Hanušová: Inka (nakl. Nová vlna),
Ondřej Hník: Můj Betlém (nakl. Pipex),
Evžen Jecho: Smysl života (nakl. Agos),
Denisa Kalčevová: Křičím do tmy (nakl. Nová Forma),
Tomáš Lotocki: Čeřeny (nakl. Weles),
Marcela Lukaščíková-Vaníková: Nic neslibuju (nakl. Tigris),
Miluše Mrvíková-Císařová: Cesty za poznáním (nakl. Knihař),
Josef Prskavec: Milénium (vl. nákl.),
Daniel Strož: Teď už vím (nakl. Futura),
J. V. Sulla: Jsem otrok jen (nakl. Hidoval),
Petr Švácha: Na návětrné straně pelyňku (nakl. Nová Forma),
František Uher: Okolí (nakl. Antonín Drábek),
Karel Vysloužil: Řekli oba. Milostná poezie (nakl. Lípa),
Michal Žák: Klec na vodu (nakl. Šuplík).

Michal Jareš