Obrázky z přítmí zámeckých knihoven

Čokoláda je kulinářským symbolem principu slasti. Sladká jak hřích, v našich vzpomínkách je ale spojena s dětsky nevinnou radostí z vánočního stromku ověšeného čokoládovými figurkami. Vzhledem k její energetické hodnotě ji popíjeli aztéčtí válečníci před bojem a touto tradicí se pak inspirovali Američané za druhé světové války, kdy tabulka čokolády patřila k dennímu přídělu potravin amerického vojáka. Kolumbus se s čokoládou setkal na své čtvrté plavbě v roce 1502. Hnědá břečka mu sice nechutnala, ale pár kakaových bobů vzal s sebou do Evropy. Za „poživatelnost“ čokolády však údajně vděčíme španělským řádovým sestrám sloužícím v latinskoamerických misiích, které v polovině 16. století začaly přidávat do kakaové hmoty cukr. Nejsme si zcela jisti věrohodností zprávy Francesca Rediho, osobního lékaře florentského vévody Cosima III. Medicejského, který mezi aromatická ochucovadla čokolády řadí i pižmo a velrybí spermie. Výroba čokoládových tabulek, které jsou dnes k dostání v nejrůznějších tvarových variantách a obměnách, je produktem průmyslové revoluce. První továrnu na výrobu čokolády založila v roce 1815 v Holandsku firma van Houten, třináct let nato si Holanďané nechali patentovat také výrobu kakaového prášku. Rovněž Švýcaři se rychle usadili na pomyslném čokoládovém nebi. Slavná historie čokolády rodící se pod zasněženými alpskými vrcholky začíná v roce 1819, kdy François-Louis Cailler otevřel u Ženevského jezera první mechanizovanou továrnu na výrobu čokolády. Jednalo se ještě o hořkou čokoládu s hrubým povrchem. V roce 1867 přimíchali do čokoládové směsi mléko, a první mléčná čokoláda byla na světě.

Káva byla u nás známa již počátkem 18. století – první kavárna v Praze vznikla v roce 1714 v domě U Zlatého hada. Nepřipravovala se však pouze zrnková káva, ale i její různé náhražky jako pražené kroupy, čočka, hrách, žaludy, šípková jádra, plody planých sušených třešní, pak i obilí, hlavně ječmen a žito. Magdalena Dobromila Rettigová v kuchařské knize z roku 1838, určené venkovským hospodyním, uvádí, že před sto lety ještě málokterá vesničanka vůbec věděla, jak káva vypadá, před padesáti lety ji jen zřídka dovedla uvařit. Obrozenecký písmák František Vavák nazývá kávu asiatskou strojbou s tovaryšstvem svým cukrem.
 

Luboš Antonín