Pavel Rajchman: Nebo

Pavel Rajchman 

Nebo

Literární úředníci, písaři písma, všelikeří veršotepové dychtí po vítězství,

medailích, slávě, a tedy zúčastňují se vehementně a bez skrupulí

s rozechvělou bradičkou a slzičkami v očích olympiád, mistrovství světa

v přetahování, plivání, mazlení, dumání, v ctihodném přednesu

donesu na tácu, v držení pěvců za jazýčky… I běželi by i do dálky, vyskakovali

do výšky, kdyby však povislá břicha, zplihlá ňadra nevisela jim pod kolena.

Tak alespoň žonglují se slovy, s větami, kdo nejrychleji, nejvýše a nejdále…

Ke hvězdám ani jeden.

Jako by nevěděli, že kde se soutěží, je lidská pýcha.

A kde je lidská pýcha, je i ďábel. (Jiří Krejčík)

Ještě že Svatý Jan od Kříže, Mácha, Rimbaud, Blatný… ještě že Holan,

Lecomte, Orten, Blake… ještě že Dickinsonová, Reynek, Plathová, Juliš…

ještě že Krejcarová, Brautigan, Kabeš , Schülerová… ještě že Šebek,

Sapfó, Karel a Michal Čapkové, Corso…

Ještě že básníci nesoutěží.

Ještě že poezie neteskní po člověku.     Ještě že člověk promění se v řádek brambor

                                                                                                                                         nebo

                                                                                                                                         ve

                                                                                                                                         verš.

27. 1. 2010