To na jazyku

Jeden z velkých prodejců elektroniky hlásí, že za polovičku letošního roku prodal dvakrát víc čteček elektronických knih než loni. Gratulujeme. Obchodníci se samotnými e-knihami hlá­­­sí tiskovou zprávou téměř každý měsíc, že letošní rok budou mít nevídaný sukces a svého nehmotného tovaru prodají aspoň dvakrát víc než v roce 2011. S tou nehmotností to ovšem prý není tak úplně pravda. Někdo už to prý ověřoval velmi citlivým převážením prázdného harddisku a téhož harddisku zaplněného. Pro fyziky je to záhada, protože k němu fyzicky nic nepřibude, při zápisu dat se jen mění magnetické pole. My to ale klidně berme jako fakt. In­­formace něco váží: a proto mívají těžkou hlavu spíš ti, co něco vědí, než ti, kteří nevědí nic.

Co ale experimentátoři nezvážili (a nejspíš ani nezvažovali), jestli jsou různé informace různě těžké. Tedy jestli sto tisíc písmenek z Vojny a míru váží stejně jako sto tisíc písmenek z Pána prstenů. Snad to brzy napraví. Možná proto vydavatelé e-knížek (aspoň ti čeští) zatím pro jistotu sázejí spíš na lehčí čtivo. Aby je pak případně po letech nežalovali někdejší vášniví čtenáři: Deset let jsem jezdil tramvají do práce, v levé ruce tyč, v pravé čtečku, a teď mně račte zaplatit za zkřivený záda, ježto jsem nebyl varovanej, jak je to vaše čtivo těžký, a teda nebezpečný pro moji páteř.

Můžeme uklidnit: Podle dostupných informací váží informace samy o sobě málo. Terabajty nedají dohromady pikogram. Takže klidně vydávejte o sto šest. A vydávejte i to nejtěžší, pokud není v Česku, najděte si nejtěžší ve světě. Můžete si to dovolit: tady vzniká trh, kde se třeba bude moct platit spravedlivěji autorům, redaktorům a korektorům... tak, když na nich nebudete muset šetřit, tak je nešetřete! E-knihy totiž můžou ušetřit na nákladech... až hodně. Polovička z krámské ceny papírové knihy se platí distribuci. To je slušná pálka. Připočtěte ještě, co se dá ušetřit na tiskárně – a rázem je svět pěknější.

Bylo by ale blbé při všem tom nadšení zapomenout, že elektronické knihy po letošních kolosálních úspěších budou mít konečně podíl na trhu v řádu jednotek procent. Takže doposavad jsem tu chytře básnil o elektronické knize proto, abych jednou, až budou opravdu něco znamenat, mohl říct, že já už o nich psal v roce... Jinak samozřejmě ještě ani nemám čtečku. A jak už asi leckdo ví, tvrdím, že člověk, který má potřebu číst krásnou literaturu, vystačí ve větším městě s tím, co ostatní nechají u popelnic. A nemusí přitom ani dělat ústupky, pokud jde o vkus. A pak je tu ještě knihovna.

Ale přece mně nejsou ty elektronické knihy úplně fuk. Jistě jste právě nedávno četli aspoň nadpisy, když ne články, o tom, co dělá náklad učení se hřbety našich dítek. A tady by se dalo využít toho, že i ta nejtěžší informace váží – přepočteno na nevědecké jednotky – zhruba jeden prd. Navíc to má i jisté výhody. Představte si, že jedna kytka se v minulém století stihla jmenovat pampeliška, smetánka a zase pampeliška. A protože patří k těm nejběžnějším, byla v učebnicích. A každou chvíli špatně. Pečlivý pan učitel, když se mu změna donesla, přišel do třídy, řekl: Otevřete si prvouku na straně sedmdesát čtyři a opravte si jméno květiny... S elektronickou učebnicí by paní učitelka řekla: Stáhněte si aktualizovanou verzi učebnice, na straně sedmdesát čtyři si můžete přečíst, že pampeliška je zase pampeliška, máme tam i tři řádky, proč to tak je, podívejte, to je zajímavé. Samozřejmě: u učebnic dějepisu by tak snadná možnost aktualizací nebyla asi úplně vhodná.

No, je to hudba budoucnosti, jak se říká. Ale pokud někdo znáte nějakého výrobce učebnic, řekněte mu, ať nad tím začíná přemýšlet. Kdo bude připraven, má zaděláno na byznys století.

A to samozřejmě nejen mezi nakladateli e-učebnic, ale zejména mezi výrobci čteček. Pokud je bude ve větším nakupovat erár nebo kraje nebo nějaká jiná instituce podobně vzdálená školám, bude to rejžováníčko, jak se sluší a patří. Ale nakonec co by ne, ať prachy lítají, letos už mělo ministerstvo školství v plánu utrácet stamiliony za mnohem, mnohem větší ptákoviny.

Gabriel Pleska